Probíhejme Mariupol a sviťme !

Je třeba zmapovat ruské válečné zločiny, nenechat jeden každý nepotrestaný. Snímky obránce včetně kultovního s kuželem vytouženého vymodleného světla budiž připomínkou té míry brutality, s níž se stateční muži a ženy museli utkat!

Sviťme tedy poctivě do každého kouta, kde se stalo či děje nějaká nekalost, příkoří, neboť svět je propojen a traumata každého jednoho z nás se mohou stát traumatem jeho budoucích, anebo může on sám přistoupit k brutalitě. Nepotrestaná vina způsobuje utrpení, hlavně ta válečná totiž pronásleduje i v dalších  generacích, toho byly přece popsány již stohy...

Dnes opět našli hrob se dvěma stovkami mrtvých civilistů... Nedopusťme dát vládnout lidem bezcharakterním, slizkým a bez názoru, lidským chameleonům. Rozum provázej každého z nás při cestě životem, rozhodujme se uvážlivě, do koho vložíme naši důvěru. Jo, bude to běh na dlouhou trať, nenechat se opít rohlíkem, i pomoci potomkům orientovat se ve spleti názorů, tak, aby jejich volba byla co nejuváženější...

Lidskost budiž naším věčným měřítkem! Nenechme pošlapávat památku těch, kteří položili životy při této absurdní vojně. Mysleme na ně, když jíme, volíme, dýcháme, hovoříme...

Jakékoliv skupiny vytvářející obecně domnělé blaho vyhodnocujme zdravým selským rozumem. S odstupem a  náhledem máme šanci uvidět celek a podstatu věcí.

Zlo a jeho banalitu odhalila již Hannah Arendt, její legendární objev Eichmanna, toho času Deus machina, tedy fanatického obsluhovatele stroje, čili smrtonosného holocaustu...

Obyvatelé Mariupolu si vylosovali nechtěného Černého Petra, podobně jako občané Lidic, anebo Pompejí. Vždy přišla odněkud katastrofa, ovšem katastrofa válečná představuje nejhroznější lidská dramata, co může člověku způsobit zase jenom člověk!

Ocelárna Azovstal, budiž zvána nezapomenutelnou legendou v odporu proti králi hlupců. Kéž světlo kuželu prozáří cestu nám všem a pronikne tak hluboko do lidských duší a myslí jak jen může...

Zbořme piedestaly totalit a na torzech totalitních archívů, třeba takových jako byl v Kuksu zapalme světelný meč věčné a neutuchající pravdy a lásky! Dnes jsem oknem viděla duhu, toho němého svědka smíchu i pláče v jednom, podobala se onomu kuželu převelice.