Fronta na jahody aneb zapomněla vážení...

Zahrádkáři Kersku? Houbelec. Stav našeho obchodu obzvláště zelinářství a ovocnářství jest v žalostném stavu a odnášejí to zejména farmáři... Jejich podnikání vláda zatípla před časem smysl, měli totiž zlikvidovat  své sadby...   

Když projdu či projedu kolem trhů ve městě, ji zdáli vidím seskupení mlčících lidí, povětšinou penzistů. Nejedná se ale kupodivu o žádný předvolební mítink, ale o prostou frontu, do které se snad ze setrvačnosti přidávají další a další lidé, aniž by věděli, na co se vlastně stojí.

Na konci dvouhodinového štrúdlu čekají našince jahody- a snad tuzemské, doufejme, že rovněž sladké. Ticho je tu jako v hrobě, snad kdyby zelinářka pustila rádio, mohlo by tam znít pověstný rockový flákanec : Jahody mražený ..! To by ovšem musela zaplatit vydřiduší Ose, aby si poslechla nějakou tu písničku.

Již se tolik nedivím, protože když projdu opodál stojí občané pro změnu zase na zmrzlinu u bývalé trafiky. Fenomén fronta je zkrátka socialistickým dědictvím a kdo si pamatuje onu dobu, ví, že z tohoto hlediska žijeme dočista v ráji...Tak proč jsou lidé ochotni stát i při nepřízni počasí jak v okovech nevolníci na jediný produkt?

Přitom samozřejmě bylo poslední dobou morbidním zvykem, že květinářství flamenco a obchodní řetězce mohly prodávat o sto šest. Farmářské trhy se ale povětšinou odehrávají venku na volném prostranství, proto asi lidé vzali trhy v některých městech přímo útokem. Již byli zkrátka po dlouhém lockdownu jaksepatří nažhaveni jít nakupovat na trh. Fronta evokuje jak známo vojenský termín.

Kultuře či spíše nekultuře nevlídných front, které dosahovaly olbřímých rozměrů v dobách totality a občas trvaly doslova přes noc již doufejme odzvonilo. Fronta není nic pro gentlemany, natož ladies, fronta lidi ponižuje a nic to nezmění na faktu toho, co čeká na jejím konci.

Jsou bohužel známy i případy, kdy se lidé porvali o zlevněné zboží- kupříkladu moje tehdejší šéfová přišla o hodinky, když se snažila ukořistit tři ultralaciné hrnce na špagety. Vyvázla jinak pouze s drobnými oděrky, ale také s notným šokem. Ještě, že to bylo v zimě a měla na sobě dlouhý rukáv, takže děti v první lavicích naštěstí nic nepoznaly. 

A mě nezbývá než signatářům front poradit písničkou: "Zapomněla vážení, na jahody mražený, na jahody mražený, v igelitu balený!"