Dvořákem proti Putlerovi...

Včera na ČT Art jsem sledovala koncert z Mnichova, nechci konkurovat zdejšímu hudebnímu guruovi Mandelíkovi, ale nedalo mi podělit se o tu nádheru. Symfonický orchestr v čele s charismatickým dirigentem Cristianem Marcelarem hrál 

před nadupaným publikem. S ním zazářila sopranistka Diana Damrau, která si své role Markétky a Julie ve velké večerní róbě jaksepatří užívala, jako by se vznášela na obláčku...Po ovacích  dostala nádhernou kytici v pastelových tónech a jeden kvítek vetkla dirigentovi. 

Zlatým hřebem večera pak byla pro mne po Faustovi rozhodně Dvořákova symfonia "Z Nového světa". Citlivě zahrané Adagio, které mám rovněž spojeno s filmy pana Svěráka letělo letní a vonnou vlahou mnichovskou nocí.

Pod vkusně zlatavě modře nasvícenými oblouky Largo majestátně halilo posluchače do nočního hávu Dvořákova, miláčka a oblíbence Ameriky!

Ve stejnojmenném letohrádku v Praze jsem si před lety koupila houslové noty na jeho Humoresku. Velmi se mi tam tehdy líbilo.

"From the New World" včera zkrátka znělo jinak, vznešeně, svobodně a civilizovaně, byl to vlastně vzkaz barbarskému buranovi. Po posledních tónech dirigent krátce a viditelně sepjal ruce...

To byla moje asociace, silnou hudbou proti Kazisvětovi, který bourá a šlape po všem krásném. Co mám vykládat, je nasnadě, že "Vozíčku ke mě leť" znělo ve vzduchu, tedy tento spirituál !

Konečně byl Mnichov jaksepatří s námi!!!!