Česko-slovenská debata v Respektu

Včera si uživatelé sociálních sítí mohli pustit zajímavou debatu o nynějších vztazích našich příbuzných států, které se účastnila i prezidentka Zuzana Čaputová. Vybrali si velice zajímavé téma, které je stále živé, protože 

historicky to není ani příliš dávno, co došlo k rozdělení Československa. Myslím, že kdo v této době vyrůstal, rozumí velice dobře slovensky a naopak, slováci rozumí česky. Navzájem sledujeme kulturní, politické, společenské dění a ovlivňujeme se vzájemně... Studenti také studují na vzájemných výměnách, v zahraničí.

Šéfredaktor Erik Tábery hovořil s prezidentkou Zuzanou Čaputovou, která mimo jiné řekla, že Putin se neprojevil jako dobrý stratég. 

Přesto, že došlo k onomu rozdělení a může se zdát, že naše republiky jsou zcela rozmanité, našly by se jistě i mnohé paralely. Například, obě naše demokracie jsou mladé a tím pádem i citlivé na různé otřesy okolí, což nyní pociťujeme zvláště kvůli pandemii koronaviru a blízké válce na Ukrajině, se kterou  Slovensko dokonce sousedí.

Za totality bylo tehdejší Československo cosi jako velká obora, či rezervace. Připomínalo v mnohém mýtický magnetický či magnetový ostrov, ze kterého legendární princ Bruncvík nemohl nikterak odjet či odplout, odpíchnout. Oplocen Železnou oponou tvořen několikanásobným žiletkovým plotem hlídanou hranicí, strážními věžemi a hlídkujícími ozbrojenými vojáky s psovody byl doslova izolován od všeho, informací, pokroku, faktů. Tato "náhorní Planina" se tedy odvíjela za socialismu jakožto konzerva, chcete-li ghetto. Doslova jako kolem magnetového ostrova byl poset při hranicích mrtvolami těch, kteří se totalitnímu magnetismu pokoušeli neúspěšně vzdorovat překročením nebezpečného pásma. Přesto se mnohým podařilo, byť bizarní cestou socialismus s poker face tváří opustit. Doporučuji knihy Jožko Pejskara "Útěky železnou oponou" a "Tři králové" od Zdeňka Ležáka. 

V debatě, která se posléze v diskuzi rozpoutala, mne zaujal výrok pana předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského, že zatím nám nacionalismus příliš nehrozí. Bohužel však u nás často dochází k přeceňování patriotismu, z čehož by se časem mohl stát nebezpečný nacionalismus. Tento je rovněž údajnou roznětkou válečného konfliktu na Ukrajině. Na Slovensku situace s nacionalismem rozhodně více eskaluje, protože tam jsou více politicky činní neonacisté, třeba nechvalně proslulý Marián Kotleba. 

Napadla mne v souvislosti písnička od Hašlera Ta naše písnička česká, tedy její nadčasový text: "Zpívejte lidičky, ty naše písničky, z Moravy, Slovenska, z Čech... Jestli nám zahyne, všechno s ní pomine..." 

Karel Hašler byl židovského původu a nacionalismus třetí říše  nakonec bohužel i jeho zahubil. Patriotismu je třeba, avšak nesmí přerůst určitou mez, tedy nesmí nenávidět, či být xenofobní k ostatním národům, skupinám, náboženstvím.  

Slováci se v debatě přiznali, že nosí dodnes Václava Havla na tričku, což je skutečně úžasné. Slovákům tak trochu závidím sociologa Fedora Gála, který v dnešní době jezdí a aktivně bojuje proti nacionalismu jako takovému. Pořad byl nesmírně zajímavý, vystoupila tam socioložka Zora Bútorová, studentka Karolína Farská, spisovatel Martin Šimečka, moderovaly ho Silvie Lauder a Andrea Procházková. Diskuze se stále dá sehnat, takže kdo neposlouchal, tomu vřele doporučuji!