Zpověď havanské prostitutky Maríe zvané la Bonita (Fešanda)

V dřevěném domečku blízko moře a daleko od centra města Santa Fe, žije skoro osmdesátiletá žena jménem María la Bonita. Není to její pravé jméno, ale přezdívá se jí tak už od dětství kvůli podobě se slavnou mexickou herečkou. Ta podoba pak byla její devízou během úspěšné kariéry havanské prostitutky.

Bývala velmi krásná - stačí se podívat na její fotky, které žárlivě střeží v krabici od bot. Stejně tak je jasné, že své přezdívce dělala jen čest. I dnes, přes její pokročilý věk, je povídání s ní obohacujícím zážitkem, něco jako listování v kronice životních dobrodružství. O svém životě vypráví s radostí, upřímností a bez sebemenší přetvářky a studu.

María Bonita se narodila v zemědělské oblasti Banes, stejně jako Fulgencio Batista, diktátor a předchůdce Fidela Castra. Ve svých 15ti letech už byla dospělou a pro mnoho lidí atraktivní ženou. Nabídky k sňatku na sebe nenechaly dlouho čekat. Jeden místní padesátiletý rolník jí navrhl, aby se k němu přestěhovala. María souhlasila i přesto, že ho nemilovala. Ze všeho nejvíc totiž chtěl pryč z domu, kde žila se svým otcem a macechou, která ji stejně už dávno chtěla vystěhovat.

Rok bydlela s oním padesátiletým zemědělcem, a to až do doby, než poznala o deset let mladšího obchodníka s léky z Havany. Byla to láska na první pohled – tedy spíš: byl to štramák s automobilem. María se nerozmýšlela dlouho, sbalila oblečení, dva páry bot a fotky. Nastoupila s ním do auta a odjela směr Havana. Její nový milenec jí pronajal byt v samém centru Havany. Zahrnoval ji vším možným, ale přesto se María necítila šťastná ani zamilovaná. Většinu času trávila sama, protože muž musel kvůli obchodu často cestovat. A tak si jednoho večera opět zabalila své věci a odstěhovala se za jednou přítelkyní, která do ní byla už nějakou dobu zamilovaná.

Přítelkyně jí na rovinu sdělila, že finance na živobytí si vydělává prostitucí. Díky tomu si mohla dovolit pronajmout moderní byt s balkónem, vybavený drahým nábytkem, rádiem, telefonem a dokonce i televizí. Nová přítelkyně jí řekla, že si zaslouží žít v přepychu, a proto by s ní měla zůstat. „Jsi velmi krásná a krásné ženy nemají být samy, proto zůstaň se mnou a budeš mít vše - včetně lásky.“ María žila se svou novou známou pět let a přesto, že byly vděčným terčem drbů, byla velmi šťastná.

„Ale jednoho krásného dne všechno skončilo, neb vše má svůj konec“, pronesla María. V bytě se jednoho dne objevila jiná - mladší a krásnější – žena. A tak Maríi nezbylo než odejít.

Její kroky směřovaly do veřejného domu na třídě u Malecónu, vyhlášené promenádě na pobřeží. Ve své nové profesi si získala respekt jak od zaměstnavatele, tak od klientů. Nikdy nemusela šlapat chodník, ani neměla klienty, kteří by s ní špatně zacházeli.

„Není pravda, že by dívky z vesnice byly do hlavního města nalákány na něco jiného a nakonec by musely pracovat v nevěstinci. Já jsem také žena z vesnice a moc dobře jsem věděla, do čeho se pouštím, stejně jako to ví vesnické dívky, které přijíždějí do Havany vydělávat si tímto způsobem. Já na sebe byla vždy pyšná a nesnášela jsem jakékoliv ponižování. To mi zůstalo, i když jsem se živila prodejem vlastního těla. Hned na začátku jsem si ujasnila s vlastníkem nevěstince to, že já sama si určím, kdo bude můj klient a kdo ne. Bohužel většina lidí má o prostituci jen ty nejhorší představy. Myslím si, že prostituce je zaměstnání jako jakékoliv jiné, jen je třeba ho respektovat. Není pravda, že bychom se cítily jako prodejné zboží. Například mně se nelíbili starší muži, opilí američtí námořníci, politici s pistolí nebo úplní mladíčci. Já jsem vždy dávala přednost tmavým mulatům s nádechem šibalství, se zlatým řetězem na krku a medailonkem Panny Marie milostivé. Tyto muže jsem měla nejraději a doslova jsem si je vychutnávala jako bych jedla černé fazole se smaženým steakem a zapíjela to vše mojitem. Za jednoho takového muže jsem se nakonec provdala a mám s ním dvě děti. Jednoho večera mi prostě řekl: „Marío, jsi moc krásná na to, abys byla na tomhle místě.“ Svá slova dodržel a odvedl si mě.

V Havaně byly nevěstince odjakživa nutností. Dnes slýchám, jak je těžké najít podobná místa. A tak si v duchu říkám, že je škoda, že nejsem mladší. Fidel skoncoval s veřejnými domy, povedlo se mu něco, co se do té doby nepodařilo nikomu, nicméně problém s prostitucí se tím nevyřešil. Stačí se podívat na ulice, kde se to jen hemží prodejnými ženami. Mezi nimi vídám i velmi mladé, vzdělané dívky. Důvod je prostý - snaží se vydělat peníze pro rodiče, na jídlo a hezké oblečení. A pak by se taky rády vystěhovaly z Kuby. „Každý přece ví, že prostituce je jedním z nejstarších řemesel a že to tedy musí být velmi potřebná profese,“ dodává María pobaveně nad předem prohranou snahou vymýtit prodejné ženy.