Několik měsíců jsem čekala na tuto příležitost. Na příležitost popovídat si v klidu a hlavně o samotě s jedním z bývalých lídrů komunistické strany, který si už užívá penze a shodou okolností bydlí ve stejné čtvrti jako já. Žije tady úplně zapomenutý ode všech, i od svých soudruhů z vlády.
Když jsem přišla, seděl na zápraží svého domu, odkud má pěkný výhled na moře. Houpal se v křesle a upřeně hleděl na horizont, jako kdyby tam byla ukrytá celá pravda života. Ti, kdo jej znají blíže, mi řekli, že ho znepokojuje aktuální situace na Kubě, ale že o tom raději nemluví. A když už, tak jen velmi diskrétně.
Při pohledu na jeho podvyživené tělo, smutný a zvadlý výraz, jsem si v duchu říkala: „Co jiného asi tak čekal“? Známí si z něj utahují a připomínají mu jaký poslušný a poddajný komunista býval. To pak bývá až velmi vulgární.
Zcela otevřeně jsem se jej hned na úvod zeptala na jeho názor na změny, které už byly zrealizované, ale i na ty, na které se komunistická vláda v čele s Raúlem Castrem teprve chystá. Bohužel odpovědi jsem se nedočkala. Tento nejmenovaný muž žije ve stálém strachu, že by se snad mohl někdo někde dozvědět, co si opravdu myslí. A tak když si vyslechl mou otázku, vykulil na mě své vyhaslé oči, v nichž se zrcadlila rezignace a zklamání, zakroutil hlavou, jakoby zaháněl mušku nebo komára, ušklíbnul se a zůstal mlčet. Pochopila jsem.
Tento starý a většinou lidí zapomenutý vůdce má zkrátka strach pustit si pusu na špacír. V tu chvíli už mě nenapadla žádná vhodná otázka, ať už na režim nebo na jeho zdraví. Mluvili jsme tedy o běžných věcech: o okrasných kytkách, počasí a o tvrdošíjnosti, s jakou se Kadáffí drží moci. Raději jsem se jej ani neptala, jestli můžu v této úvaze zmínit jeho jméno. A tak pro vás čtenáře zůstává tajemstvím. Můžete si tam dosadit třeba jméno Carlose Aldana, slavného ideologa nebo odborového předáka Roberta Veiga, nebo majora Universa Sáncheze, ministra Belarmina Castilla … Všichni výše jmenovaní a zástupy dalších prošli podobnou čistkou, jakou udělal Stalin v Rusku. Právě tak i můj hostitel žije v ústraní po nuceném opuštění vedoucí pozice. Jen hrstka starých známých ví, kde bydlí tento bývalý vůdce. Sám vůdce se svým strachem, který má hluboko pod kůží.
