Poslední dobou hodně
vzpomínám na otce, který zemřel před více než deseti lety ve věku osmdesáti let
v Miami. Byl osobností naší vesnice, neustále v kravatě, psal básně za svitu
luny, možná nejumírněnější Kubánec, kterého jsem kdy poznala, neškodný
pacifista. Tenkrát v padesátých letech, když se v Havaně
ozývaly bomby a členové Hnutí 26. července se v přestřelkách potýkali s
policisty diktátora Batisty, můj otec, který byl - jak už jsem zmínila, zbytečně
umírněný a dost rozumný, nazýval tehdejší revolucionáře blázny.
Tehdy se ještě pro akce jako vypalování třtinových plantáží a kasáren, atentáty, zastřelení za bílého dne pro výstrahu či kladení bomb na veřejných místech, což dělala zmíněná organizace tehdy vedená Fidelem Castrem, nepoužívalo slovo terorista.
Avšak pojmy se mění v závislosti na okolnostech. Zejména v diktatuře. Dnes se na Kubě rovná terorismu zapálit třtinovou plantáž nebo vypálit obchod či upálit dobytek snad pouze na státním statku Niña Bonita, který spravuje Fidelův bratr.
Z tohoto důvodu obdrželi obyvatelé Santa Fe v havanské čtvrti Playa oznámení, že z nedalekého vězení Combinado del Este uprchl nebezpečný blázen a skrývá se v některém z jejich domů.
Nikdo se však nevylekal. Možná se nad tím logicky zamysleli: pokud je uprchlík vězeň, není to blázen. Blázni patří do nemocnice nebo blázince. Možná však že ten, koho hledají agenti státní bezpečnosti na malých motorkách, dobře známí aktivistům za lidská práva jako „ti se Suzuki", není jen tak ledajaký blázen.
Jedná se o Jorgeho Luise Fleitese, odsouzeného ke třiceti letům vězení. Podle příbuzných začal Fleites jako velmi mladý zapálením obchodu El Tornado na okraji čtvrti. Později zapálil několik kusů dobytka na statku Niña Bonita a způsobil smrt dvěma chovatelům.
Tento rebel, ať už s příčinou či bez ní, se bohužel minul s dobou. V padesátých letech mohl soutěžit v odvaze s Antoniem Guiterasem, nejkrásnějším revolucionářem čtyřicátých let, či Sergiem Gonzálezem a Machakem Ameijeirasem, oba z Hnutí 26. července. Nebo mohl zahájit překvapivou palbu na kasárna Moncada jednoho rána v roce 1953.
Avšak pan Fleites, jemuž vězni přezdívají Vypalovač, má vlastní důvody, proč se dal na terorismus. Zná je jen on sám. Škoda, že se nemůžu otce zeptat, jestli si o něm myslí, že je stejný nebo větší blázen než ti včerejší.
