Jestliže se dnes podíváme na různé profese na Kubě a jejich výplatní pásky a porovnáme-li výkon a odpovědnost za danou práci, tak nám z toho nejhůře vyjdou lékaři. Přece jen si neodpustím otázku, jestli je to opravdu tak.
Jeden z mých sousedů, Pedro Emilio, mi povídal o tom, jak před nedávnem musel podstoupit operaci žlučníku. Při té příležitosti zmínil, že pokaždé, když šel do ordinace na kontrolu, přinesl lékaři nějakou tu pozornost. Když byl Pedro u doktora naposledy, z vděčnosti mu přinesl tašku plnou různých průmyslových výrobků, dohromady o hodnotě 30 konvertibilních pesos, neboli CUC, což je něco kolem 20 amerických dolarů. Doktor se na něj lišácky usmál a řekl, že si neměl dělat škodu. Samozřejmě, že dar neodmítl, ale naopak přijal, stejně jak je to běžné u ostatních doktorů.
Kubánští lékaři mají průměrný měsíční plat asi 500 kubánských pesos, což je necelých 25 amerických dolarů. O něco vyšší platové ohodnocení mají specializovaní doktoři a ti, kteří v nemocnicích zastávají nějakou vyšší funkci. Další z lékařských výhod je, že jako zaměstnanci ve státním zdravotnictví mají zdarma obědy a svačiny - ba dokonce i snídaně pro ty, kdo nastupují na ranní směnu.
Nedávno mi jeden známý vyprávěl o své kamarádce - lékařce, která od svého pacienta jako pozornost dostala novou elektrickou pračku, která je kombinovaná se sušičkou. Jenom pro úplnost, pračku v hodnotě 400 dolarů by si doktor se svým příjmem mohl jen stěží pořídit.
Na Kubě se stalo běžnou praxí dávat doktorům nějakou tu pozornost. Naopak je velmi vzácné vidět nějakého pacienta vcházejícího do ordinace s prázdnýma rukama. I lidé velmi chudí nějakou tu drobnost přinesou. Může to být třeba obložená houska, kterou je možné koupit v krámku před nemocnicí, či levnou propisovací tužku, nebo nějakou tu domácí buchtu.
Nikdy během historie se Kubánci nevyznačovali tím (na rozdíl od tradiční japonské společnosti ), že by se přehnaně někomu klaněli a projevovali mu extrémní náklonnost, a to ani před revolucí.
Bohužel dnes, v období velké bídy, do které jsme se dostali díky Castrovu režimu, je vidět, že se začal vytrácet i starý dobrý zvyk darovat alespoň drobný dárek k narozeninám. Naproti tomu nosit dárky lékařům se začíná stávat novým, nevyhnutelným zvykem. Vždyť je přece potřeba podpořit lékaře, nad kterými se člověku srdce ustrne – hlavně při pohledu na jejich obnošené oblečení a prošoupané boty. A to vše se děje i přes tvrzení vlády, že přijímaní darů od pacientů je nelegální, a že zdravotnictví je na ostrově svobody naprosto zdarma.
Naproti tomu lékaři, kteří se účastní některé ze zahraničních misí, žádnou lítost nevzbuzují. Ve většině případů se totiž ze zahraničí vracejí s přeplněnými kontejnery plnými oblečení, elektronických přístrojů, hraček, ale třeba i nějaký ten nábytek.
