V roce 2002 jeden muž osobně doručil do kubánského Národního shromáždění petici s více než jedenácti tisíci podpisy. Byly za podporu Projektu Varela, který měl za cíl upravit zákony, dosáhnout respektování lidských práv a požadoval dokonce vyhlášení svobodných voleb, které by ukázaly, jestli lid souhlasí s pokračováním socialismu, a nebo by dal přednost svobodě a demokracii.
O čtyři roky dříve, v roce 1998, by se nikomu o ničem podobném nemohlo ani zdát, i já sama jsem byla na rok ve vězení kvůli tomu, že se mi společně s dalšími členy Strany za lidská práva podařilo shromáždit 600 podpisů pod petici, která žádala demokratickou reformu.
Ten muž, Oswaldo Payá Sardiñas, bojoval dál a v roce 2004 společně se svojí organizací Křesťanské hnutí za osvobození shromáždil dalších 14 tisíc podpisů odpůrců režimu, které ve dvou velikých kartónových krabicích opět osobně dovezl do samotného kastristického lvího doupěte, a byl připraven hodit je na hlavu samotnému Fidelovi.
Nejsem si jistá, že se hrdinství Oswalda Payá Sardiñase dostalo dostatečného uznání. Myslím, že není uveden v Guinessově knize rekordů jako disident, kterému se podařilo odhalit diktátora, který se držel u moci více než 40 let. Zatímco Fidel tvrdil, že na Kubě neexistují ani disidenti ani opozice, nýbrž pouze zrádci a zaprodanci ve službách Spojených států, Payá odevzdal podpisy, které mu dal lid dobrovolně, a které dokazovaly, že na Kubě existuje opravdová opozice, která touží po svobodě.
Když 22. července Kuba ztratila Oswalda Payá Sardiñase při tragické dopravní nehodě, která se ještě musí vyšetřit, vládní deník Juventud Rebelde zveřejnil zprávu, že restaurace Floridita překonala rekord v přípravě největšího koktejlu na světě. Do dějin se tak zapíše ostuda kubánského národního tisku, který nebyl schopen zveřejnit zprávu o tom velikém hrdinství Oswalda Payá, které by si zasloužilo být zapsáno v Guinessově knize rekordů.
