Pocta mladému kubánskému novináři

Podle dávné čínské moudrosti jsou lidé, kteří se narodili v roce psa, bytostmi obdařenými dobrosrdečnou povahou a vznešenou osobností.

Mis fotos

1 fotografie

Takto Číňané popisují tu ctnostnou bytost, která životem prochází s velkým smyslem pro povinnost, velkou loajálností a odvahou. A právě takový je i Odelín Alfonso Torna, nezávislý novinář, který se narodil v roce 1970, v roce psa dle čínského horoskopu.

Odelín mi vypráví, že i přes jeho silný pocit loajality ke kubánské společnosti se v něm 5. srpna 1994 něco zlomilo a najednou prozřel. Bylo to ve chvíli, když mu jeho nadřízení dali úkol, který v danou chvíli nemohl splnit. V té době pracoval jako četník Revolučních ozbrojených sil v obci Managua. Spolu se skupinou dalších kolegů měl nastoupit do dodávky a odjet do Havany, kde tisíce lidí proudily ulicemi a požadovaly svobodu odejít ze země a při tom skandovaly: „Pryč s Fidelem!“ Bylo to slyšet úplně všude. Úkolem Odelína a jeho kolegů bylo zakročit proti demonstrantům silou.

„A to jsem nemohl udělat. Prostě jsem nemohl,“ vypráví mi Odelín.

Proč nemohl, to je zřejmé. Žádný Kubánec, když se nad tím trochu zamyslí, nemá bratrovražedné sklony, i přesto, že se Fidel Castro po dlouhé roky snažil lid proti sobě poštvat a rozdělit ho na revolucionáře a spodinu pomocí dobře známých aktů veřejného zavržení.

Odelínovi bylo onoho 5. srpna 1994 23 let. Takzvaná Kubánská revoluce v ten den přišla o odvážného mladíka, podobně jako přišla a přichází o tolik dalších, pro něž jsou praktiky totalitní diktatury nepřijatelné.

Odelín vypráví dál o tom, jak jej zklamání a úzkost z toho, že jeho milovaná země místo prosperity upadá, v roce 2005 přivedly skrze internetový portál CubaNet k dráze nezávislého novináře. A tak začal psát, ze srdce, skromně a poctivě, bez podrazů, z úctou ke svým kolegům.

Během těch nelehkých let, kdy působil v politické opozici v zemi, kde je pocit svobody pouhým přeludem, jej nejvíce podporovala jeho manželka Jacqueline, typická kreolka, jedna z žen, jež svého muže následují do nebezpečí, ačkoli samy se zbraně nechopí. Poskytovala mu však svoji podporu a dodávala důvěru, a zároveň jej upozorňovala na chyby, kterých se mohl dopustit, protože, dle jejích vlastních slov, „žádný muž, ať ho milujeme sebevíc, není dokonalý“.

Možná, že největším Odelínovým nedostatkem byla jeho oddanost přátelům. Přineslo mu to nejedno trápení. Našli se tací, kteří jeho dobroty a mírnosti zneužili. Právě proto mu také věnuji tento článek.