Amerického historika Kennana, dvojnásobného nositele Pullitzerovy ceny a nositele Národní knižní ceny za publikaci Russia Leaves the War (1956), pád socialistického tábora nepřekvapil. Jeho zborcení předpovídal, když psal, že politikou usmiřování se sovětské pozice umírní, a to zároveň povede k rozpadu SSSR.
Po rozpadu SSSR, jenž přesto mnohé opravdu překvapil, se však staly věci, které si nikdo představit nedovedl.
V Bulharsku se bývalý car Simeon II. stal favoritem voleb roku 2001 a vedl před Komunistickou stranou Bulharska.
V roce 2000 byl bývalý polský prezident Wojciech Jaruzelski spolu se skupinou někdejších vysoce postavených vojenských důstojníků předveden před varšavský tribunál, protože byl obviněn ze smrti mnoha demonstrantů hnutí Solidarita z roku 1970.
V Československu se stal prezidentem protikomunisticky zaměřený dramatik Václav Havel.
V roce 2001 byl Slobodan Miloševič haagským Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii obžalován z genocidy vlastního národa. Miloševič svůj život ukončil v cele sebevraždou.
V bývalém Sovětském svazu, konkrétně v Petrohradě, kterému kdysi carové přezdívali Okno do Evropy, v roce 2003 znovu instalovali na vstupní bránu petrohradského Zimního paláce dvouhlavého orla - symbol carského Ruska.
V roce 2005 hlavní ruská skupina, která se zabývá lidskými právy, oznámila, že během Stalinových čistek zemřelo více než deset milionů lidí a dalších deset milionů bylo vězněno nebo vyhoštěno ze země.
Ve stejném roce pak Světová banka mezi nejbohatší země světa řadí osm bývalých východoevropských komunistických zemí: Českou republiku, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Slovinsko, přičemž poslední uvedené vykazovalo nejlepší hospodářské výsledky.
Dne 14. prosince 2005 schválil politický výbor Parlamentního shromáždění Rady Evropy návrh rezoluce o nutnosti mezinárodního odsouzení zločinů komunismu. O měsíc později byl tento dokument kubánskou vládou odmítnut a byl označen za temný manévr vypracovaný v dobře financovaných salónech Rady Evropy.
V oněch lednových dnech roku 2006 deník Wall Street Journal zveřejnil článek o projektu, v němž Armando Lagos a María Werlau klasifikují 8 190 úmrtí v důsledku politického násilí na Kubě za Castrova režimu a před jeho nástupem.
