Moje sousedka Haydee se narodila ve stejném roce jako Revoluce
Fidela Castra. Od útlého mládí pracovala jako učitelka na základce. Už od
dětství si hrávala na školu a nutila příbuzné a kamarády, aby jí dělali žáčky.
Učitelství tak bylo jejím posláním. Jednoho dne byla však nucena opustit svoje
místo ve škole a začít se živit jako kadeřnice. Plat, který dostávala –
necelých dvacet dolarů měsíčně- jí nestačil ani na pokrytí poloviny nákladů
spojených s vedením domácnosti, složené ze dvou adolescentních synů
bez práce, dvou stařenek a dcery odsouzené ke dvěma letům odnětí svobody za
drobnou krádež v továrně na
doutníky, kde pracovala.
Jednou si vzpomněla, že se jí také líbilo povolání kadeřnice a začala stříhat a česat kamarádky z okolí. Rychle si uvědomila, že si takhle za týden vydělá mnohem víc než jako učitelka.
Když se jí dařilo nejlépe (celá rodina jedla alespoň jednou denně, Haydee si mohla dovolit opravit nábytek, koupit pár zbytečností do obýváku, oblečení pro dvě staré sestry svého bývalého manžela, o které se stará, a boty pro chlapce) objevil se inspektor z Ministerstva pro vnitřní obchod a dal jí pokutu 500 kubánských pesos za to, že se načerno živí jako kadeřnice.
Haydee mu vysvětlila, že už osm měsíců čeká na přidělení licence, díky které by se její kadeřnictví stalo oficiálním, a on jí odpověděl, že v tom případě zbytečně ztrácela čas, protože jí licenci nedají. A basta.
Od té doby se křeslo, na němž obsluhovala své zákaznice, přesunulo na zadní dvorek, kde chová pár kuřat a kde přespává její pes Niki. Tam teď tajně poskytuje své služby.
Nicméně – jako ilustrace místních poměrů, 19. března tohoto roku vyšel v novinách Trabajadores článek, který zeširoka popisuje s jakými potížemi se potýká těch pár státních kadeřnictví, která jsou ještě otevřena: „Všechna jsou zničená, nemají klimatizaci, tekoucí vodu, hudbu, ale hlavně trpí nedostatkem přípravků, přístrojů a příslušenství. Kartáče, hřebeny, síťky, sponky, natáčky a ručníky si zákaznice musí přinést z domova, jelikož stát tímto zbožím nezásobuje svých 1077 zařízení – kadeřnictví, holičství a salonů krásy- pro více než 12 milionů obyvatel ostrova.“
A proto Haydee, stejně jako tisíce dalších žen na celé Kubě, čeká na udělení licence, aby mohly legálně česat. A zatímco čekají, jsou nuceny pracovat načerno, potají za zavřenými dveřmi, jako by páchaly nějaký trestný čin.
Havana, 12.června 2007
