Po více než dvou tisících letech od vlády Alexandra Velikého se v roce 1959 na největším z antilských ostrovů objevuje první diktátor alexandrovského typu: Fidel Alejandro Castro Ruz.
Fidel CastroLuis Korda
Žádná politická osobnost v celé historii nevzbuzovala ve Fidelovi Castrovi takovou vášeň jako Alexandr Veliký. Ani bojovníci za nezávislost José Martí nebo Simón Bolívar, politici Eduardo Chivás či Antonio Guiteras ani Karel Marx, Lenin či Stalin, ba dokonce ani Napoleon nebyli jeho srdci tak blízcí, jako velký makedonský vladař, který se narodil roku 356 před Kristem.
V roce 2000, kdy se ministerstvo školství potýkalo s nedostatkem učebnic, protože na jejich tisk nebylo dostatek papíru, poručil Fidel, aby byl vytištěn román Valeria Massima Manfrediho o třech objemných svazcích věnovaný životu Alexandra Velikého.
Právě podle Alexandra Velikého se Fidelovi nejstarší synové jmenují Alejandro, Alexander a Alexis. V sedmnácti letech se rozhodl, že by sám chtěl nosit jméno makedonského panovníka, a jeho rodiče mu vyhověli, když 11. prosince 1943 požádali o nový zápis do matriky. Od té doby se jmenuje Fidel Alejandro.
Z historie víme, že makedonský podmanitel národů ve svém rozpínavém úsilí urazil se svým vojskem na 35 tisíc kilometrů a dobyl 90 % tehdy známého světa. Když obléhal město, zapálil u jeho bran obrovskou pochodeň. Dokud pochodeň plála, nechal naživu všechny, kteří branami odcházeli. Avšak jakmile pochodeň dohořela, ty, kteří zůstali uvnitř, ať to byly děti, ženy či starci, nechal proklát mečem, protože se mělo za to, že se nepodřídili jeho okupaci.
Už v pubertě mladý Fidel zjistil, že se Alexandru Velikému v mnohém podobá. Oba byli neklidní, prchlivé povahy, neúnavní dobrodruzi, milovníci zbraní a války toužící uskutečnit velkolepé plány, ale především celý život opojení svojí absolutní mocí.
Podobně jako velký vládce Asie se také Fidel chtěl povýšit na úroveň bohů a hrdinů, nesmazatelně se zapsat do paměti lidstva a být uctíván masami. Na vzdory stáří a nemoci zůstává v kontaktu s kubánskými sdělovacími prostředky a nepřestává snít o rozšiřování svého ideologického impéria, ať za použití zbraní nebo jinými metodami, například vysíláním lékařů, učitelů, sportovních trenérů nebo tajných agentů.
Alexandr Veliký i Fidel Castro dali přednost životu uprostřed válek a revolucí, a jestliže prvnímu byla malá Makedonie, druhý se nespokojil s městečkem Birán a musel se realizovat tím, že ovládnul celou Kubu. A jeho megalomanské sny neuspokojilo ani více než padesát let u moci.
Alexandr Veliký nabyl velkého bohatství. Také poslední vládce Kuby si užíval života v luxusu, zatímco jeho lid trpí o padesát led opožděn za zbytkem světa.
Po smrti Alexandra Velikého jeho impérium zaniklo. Už se nedožil toho, jak jeho nástupci a přátelé dopustili, aby se říše rozdrobila a přestala existovat. Boje o moc se nezúčastnili ani jeho synové. Když zemřel, bylo mu 33 let. To Fidel Castro v tomto věku teprve podnikal první kroky k tomu, aby ve svých rukou shromáždil veškerou moc a vytvořil své impérium.
Umělci, kteří se Fidelovi snaží pochlebovat, mu dokonce umístili na hlavu slavnou makedonskou čapku označkovanou jako kausia, kterou během svých vojenských tažení nosil Alexandr Veliký.
Pokud bude tato historická paralela úplná, smrt Fidela Castra bude znamenat také konec jeho impéria.
