Již několik let se u nás hovězí maso neprodává za národní měnu ale pouze za bony. Není se tedy čemu divit, že byla minulé pondělí celá čtvrť na nohou, když se mezi lidmi rozneslo, že se v podniku komunálních služeb prodávají hovězí kosti.
Zpráva se rozšířila jako blesk a v tu ránu se utvořila dlouhatánská fronta. A jelikož si člověk v dnešní době nemůže příliš vymýšlet, protože hlad nějak zahnat musí, nikdo si nelámal hlavu nad tím, že se na tom samém místě parkují popelářské vozy komunálních služeb nebo že prodejní prostory ani v nejmenším nesplňují hygienické normy a zboží se válí na pytlích na zemi. Jenže dnes už si člověk ani nepamatuje, jak voní čerstvé maso!
Belquis byla jednou z těch, co nelenili a běželi nakupovat. „Měla jsem z toho takovou radost,” povídala mi, „ale naštěstí jsem měla málo peněz.” Stačilo jí to na nákup tří liber. Už se viděla, jak uvaří výbornou plévku a maso s rýží. Ovšem když oznámili, že prodávají kosti, mysleli tím skutečně jen a pouze kosti. Přesně tak, jak řekli.
„Na to, že to jsou jen kosti, je to drahé,” stěžovali si lidé ve frontě. Přesto si je někteří koupili. Jeden muž, který se vrátil domů s prázdnou, řekl: „Jediné, co by se vyplatilo, je páteř, ale tu prodávají jen v celku, deset peso libru. Jeden kus mi zvážili, ale nemohl jsem si ho vzít, protože vycházel na šedesát peso. Prý že to musí prodávat v celku, protože nemají nic, čím by kosti naporcovali. Proč raději neprodávají v řeznictví, tam na to mají podmínky a taky chladicí pulty,“ poznamenal nakonec.
V průběhu dne postupně ubývalo lidí, co si něco kupovali. Velká část kostí tam tedy zůstala celou noc v teple a všechno se zkazilo.
Před rokem 1959 nesměl řezník chybět v žádné čtvrti. Zákazník, který si koupil bůček, často k nákupu návdavkem dostal kosti, protože ty dají polévce tu správnou chuť. Výběrové maso stávalo 45 centů za libru.
V šedesátých letech Fidel Castro lidem slíbil, že revoluce zvýší množství hovězího masa na osobu ze 120 na 200 liber ročně. Pak ale převzali vládu nad řeznictvími, maso bylo na příděl a postupně zmizelo. Zabíjet hovězí dobytek nebo prodávat hovězí maso se stalo zločinem, za který tisíce Kubánců seděli a dosud sedí za mřížemi. Teď se maso prodává pouze za konvertibilní peso a to nejlevnější maso druhé kategorie vyjde na 9,50 CUC. Teprve v poslední době se dá koupit mleté maso, ale pouze pro děti. Mají nárok na půl kila měsíčně jako náhradu za kuřecí maso, které dostávaly doposud.
Jeden z těch Kubánců, co ani v nejhorších chvílích neztrácejí smysl pro humor, onehdy prohlásil: „Maso sežrali supi. A na nás zbyly kosti. Ale už brzy zase budeme jíst maso. Kdo se toho dožije, uvidí.”
