Každý den za soumraku vídám na obloze prapodivnou hvězdu, mnohem větší než všechny ostatní a tak zářivou a krásnou, že mě baví ji pozorovat. Je tak velká, že se zdá, že porodila všechny ostatní hvězdy, obývající ten nekonečný prostor. Říkají, že takových hvězd jsou na světě spousty. Možná i víc než sto dvacet...
Ti, kdo se bojí, jí říkají „velké ucho“, protože jako jakýsi bůh jednadvacátého století všechno slyší a vidí. Ve skutečnosti se jmenuje Echelon.
Ze začátku jsem si myslela, že odposlouchávací satelity neexistují. Že je to jen výplod horečnatých myslí určitých lidí této planety. Později, jak plynul čas, ti určití lidé sami sebe přesvědčili, že jde o protiteroristický program Spojených států, který ohromí i toho nejučenějšího odborníka.
Castrův režim se vehementně ohradil. Dokonce i sám Fidel Castro se rozčílil, když se dozvěděl, že ani při vykonávání fyziologických potřeb nemá soukromí a že bude muset, namísto řečnění, které má tak rád, psát na papírky, jelikož cesty severoamerických špiónů jsou dlážděny špatnými úmysly a kvalitní technikou.
Výbory na Obranu Revoluce - levný špionážní systém sestavený z obyčejných mužů a žen donášejících na své sousedy, který na Kubě už jen stěží funguje, se cítí zastíněny Echelonem. Státní bezpečnost, která doposud po dobrém i po zlém odposlouchávala telefony, aby se ochránila před kubánským lidem a především před obránci lidských práv, má teď důležitější úkol – ochránit se před Echelonem.
Říká se, že pouhá tisícovka slov obsažených v emailu, nebo pronesených po telefonu, okamžitě aktivuje Echelon, který se dokáže nabourat do jakékoliv komunikace na celém světě.
Moc Echelonu je dokonce tak veliká, že donutil castrův režim k sepsání právního dokumentu o obraně a bezpečnosti oficiálních informací. Tento dokument se jmenuje Decreto Ley No.199 a prohlašuje se v něm, že vysoké pozice kubánské vlády se budou nadále muset mít na pozoru před Echelonem. No jo, potrefená husa se vždycky ozve... Ti, kdo mají čisté svědomí, se při pohledu na tu obrovskou hvězdu na nebeské báni nemusí ničeho bát.
Proto my, normální Kubánci, rozjímáme každý večer nad oslnivou září Echelonu, objevující se přesně nad střechami Ústředního výboru kubánské vládnoucí strany.
Představa, že si někdo fotí špinavé hadry rozvěšené na našich sušácích je znepokojující. Pro každý případ se jistě najdou tací, kteří se budou koupat oblečeni a dorozumívat se posuňky, stejně jako náš nejvyšší vůdce.
Havana, 2007
