Cristina je půvabná mulatka, která celý den prozpívá a protančí. Nic jiného skoro nedělá. Žije v Atarés, slavné čtvrti v centru Havany, známé tím, jak je horkokrevná. Na nárožích postávají pohlední muži s břitvou schovanou v rukávu, vyznavači afrických kultů a dcery santos a santeras, které se cítí být královnami pod ochranou svých záhadných božstev.
Cristině je sotva dvacet a už brzo se oblékne do bílé, protože naplno vstoupí mezi vyznavače yorubského náboženství. Její snoubenec si ve věznici Combinado del Este odpykává desetiletý trest za domnělé násilné přepadení turisty. Navštěvuje ho každý měsíc, vozí mu jídlo a lásku. Potutelně říká, že ve vězení jsou skoro všichni mladí a černí.
Počet obyvatel Atarés přesahuje 13 tisíc a více než polovina bydlí v domech a činžácích v děsivém stavu, prakticky v ruinách, které pohromadě už asi drží jen prosby k oltářím Yemayá, Obbatalá a Ochúna oděných do zářivých žlutých, červených a modrých látek.
Sousedé z Atarás mají k dispozici jednu všeobecnou polikliniku, třináct rodinných lékařů a tři základní a střední školy. Castrův režim se domnívá, že s tímhle se dá dosáhnout kvalitního života pro celou velkou populaci. Nicméně skutečnost je jiná. V Atarés okrádají turisty, na denním pořádku jsou rvačky až do krve, kterých si policie okatě nevšímá a lepší rodiny jsou nuceny žít za mřížemi, aby se ochránily před zloději.
Cristina je veselá, mladá žena, která sní jen o tom, že Yusleidy, chlapec, kterého miluje, bude volný. Proto tančí stejně doma, na dvoře činžáku, na ulicích i chodnících. Žije, vypráví mi, obklopena spoustou lidí, co pijí rum, babalaos (kněží Porubských kuůtů) a ñáñigos (příslušníci kultu Abakuá), svými nejlepšími přáteli.
Kromě nepřetržité a obrovské bídy prožila čtvrť Atarés i své tragédie. V červnu 1998 se zřítila budova, ve které žily desítky rodin, v každé místnosti jedna. Mnoho jich přišlo o život v rozvalinách a ti, co přežili, děkovali svým africkým svatým za zázrak. V parku Tío Tom, mezi ulicemi Vigía a Castillo, se probírá všechno možné, je ne politika.
Před nějakou dobou se Fakulta Psychologie Havanské univerzity zabývala tisícem problémů, které sužují tuto čtvrť. Zjistilo se, že největším problémem Atarés jsou drogy. Od té chvíle začal oficiální tisk vidět – i když velmi skrytě a jen v některých případech – rozmach kriminality v chudých čtvrtích kubánské metropole.
Havana, 24 . července 2007
