Vlak uhání krajinou

Vlak s pravidelným drncáním uhání neznámou krajinou. Zpola stojím a zpola sedím v úzké chodbičce před otevřeným kupé, o jehož stěnu se opírám zády. Je to jediná pozice, ve které mohu vládnout smyčcem, aniž bych někoho napíchla na jeho špičku nebo si pohmoždila loket.  Chodba je našlapaná, že by pětník nepropadl. V kupé je zbytek kapely: kytarista, basák i se svým obludným nástrojem- když jsem ho spatřila, jak si to metelí k vlaku s basou na hlavě, navíc na štorc, a lidé kolem s řevem uskakují, zhroutila jsem se v křečovitém smíchu do dřepu - banjista, druhý kytarista, zpěvačka; hráč na dobro je zaklíněn hned naproti mně, taky už se nevešel.  

Myslím, že většina cestujících z celého vlaku se přemístila do našeho vagónu. Udělali jsme si generálku na dnešní silvestrovský večer. Okolostojící nadšeně zpívají, pohupují se, v ruce láhve, původně na přípitek k novému roku, ale kdo by čekal tak dlouho... Jsem očividně jediná střízlivá v celé soupravě. Kromě strojvedoucího, aspoň doufám, a možná i průvodčí, ta se sem ale neprotlačí, takže si to nemohu ověřit. Jako jediná nezpívám, nemusím tedy dávat pozor na text, což mě těší, sóla mi ohlídá kolega a včas do mě dloubne, máme to secvičené, protože jsem i za běžných okolností roztržitá, teď ale mimořádně...

Vzpomínám na uplynulý rok. Teď a tady, sama bych si netroufla - hrůza a smutek by se na mě vrhly jak hladoví supi a já bych se neubránila. Sem, do té nadšené vřavy, si za mnou snad netroufnou... Nejhorší rok v mém dosavadním životě.  Rok 1988 byl taky špatný, z podobného důvodu, ostatně, ale na 2012 tedy neměl. A to jsem odjakživa měla dvojku za svoje šťastné číslo! S úžasem jsem zjistila, že jsem schopná, byť s určitými ztrátami na duši i těle, přežít i v zásadě nepřežitelné věci. Nejsem si však stoprocentně jistá, zda je to dobře.

Zažila jsem smutek, který jsem už ani necítila, protože na moje čidla už to bylo moc, už to nebyla s to pojmout a zaznamenat. A já nebyla s to jej zpracovat. Už to šlo do kamenna. Celokamenna. Zažila jsem několik druhů bezmoci, kdy jsem jenom zírala a snažila se dýchat, víc nešlo. I to bolelo. Zažila jsem strach, že už nikdy nic neucítím. Ani radost, štěstí, které hraničí s vděčností, co vás nutí vztáhnout ruce k nebi nebo se hluboce poklonit. Ani bolest, která je součást života, ale ani naději. Nic....

Kolega na mě zuřivě gestikuloval a hlasitě zasyčel. Pokývla jsem. Jo. „Zátoka“- první sóĺo  je moje. Tuhle písničku mám moc ráda. Sólo začínám na nejhlubší struně, vibruju jak divá- zní to jak viola. Je lehké, takže se nenadřu a ještě si užiju a dobře to vypadá. Vyhlížím z okna. Kde se tu nabralo tolik sněhu? V Praze nebyla ni vločka, a měli jsme jet jenom kousek za město! Vidím, že i kolega zpozorněl. Zatímco si natírám smyčec kalafunou, zmizel v kupé, odkud se vzápětí ozvaly nesčetné výkřiky, vesměs neslušné. Vzápětí se dozvídám, že jsme v muzikantském vytržení, ba přímo rauši, nebojím se to nazvat, přejeli. A docela hodně. Hodně hodně!

Pár telefonátů mírně upraveného kapelníka, a zase je dobře. Na původně domluvené místo urychleně posílá konkurenci, rovněž country, majitel podniku nic nenamítá, neb se všichni znají, a my pojedeme dál. Na konečnou, pak ještě kus. V horách prý je teď nádherně! Jiný kamarád šéfa, rovněž majitel podniku, je nadšen. No, já nejsem. Mám na sobě jen džíny, košili a na nohou nízké koně, aby mi v místnosti nebylo horko. To mi zcela jistě nebude. Kromě krátké bundy, houslí a kabelky s kartáčkem na zuby a kapesníkem ni ň.

Nesmíš být tak rigidní, domlouvá mi kapelník. Slíbil mi, že na nádraží pro nás přijedou saně s koníkem. Bude mít na postroji rolničky; víš, jak to bude romantické? On osobně mě přenese z vagónu až do saní! (To ho chci vidět!) Půjčí mi svetr! Hřeben! Zavolá ke mně domů! (To ho chci slyšet!) V životě je tolik možností! Spousty různých cest! Nemusíš se z nějaké pochybné setrvačnosti vléct furt po jedné pěšině! Stačí jen chtít! Otevřít se novým možnostem! Víš?

Za okny ubíhá zasněžená krajina. Vlak plný muziky se řítí stále kupředu. A já jsem v něm - otevřená novým možnostem...

Věnováno všem, kteří mě mají rádi: krásný nový rok!