Proč zrovna Svědkové Jehovovi?

Chodím kolem nich několikrát denně; stojí (například, ale nejenom) v metru, většinou ve dvojici a nabízejí lidem časopisy a jiné poučné materiály, týkající se jejich víry. Jsou ochotní a schopní odpovědět na vše, co koho může k danému tématu napadnout.

Občas se u nich někdo se zájmem zastaví, někdy tam vídám hlavně lidi, kteří si chtějí jenom popovídat, o čemkoli, a vědí, že je Svědkové neodbydou, občas si tam na nich někdo vylévá zlost nebo léčí komplexy, neb tuší, že nedostane ránu, jakou by riskoval v případě kohokoli jiného, pouze bude odejit...A tak zatímco u vedlejšího stánku s prošlými čokoládami nejasného původu či s halenkami z umělého vlákna bývá pravidelně tlačenice, Svědkové postávají osamoceně, a jsou předmětem rozpačitých nebo dokonce výsměšných pohledů.

Čas od času se setkávám s absurdními vtipy na tuto náboženskou organizaci, ještě častěji s nejrůznějšími narážkami, popřípadě s urážkami. Vždy se nad tím pozastavuju, nechápu, odkud pramení ta nechuť, někdy dokonce nenávist?

Časté výhrady se týkají typické praktiky, a sice chození dům od domu, jinými slovy navštěvování bližních za účelem seznámení se s biblickými naukami. Vždycky jsem obdivovala obětavost a statečnost Svědků, kteří dokáží zazvonit u zcela neznámých lidí, a to jen pro to, aby je seznámili s Božím záměrem a věcmi s tím souvisejícími. Nepochybuju o tom, že jim neotevírali pouze slušní lidé, stejně tak o tom, že z toho Svědkové neměli žádný jiný prospěch, než dobrý pocit.

Hororová líčení některých lidí, kterak se neodbytní „Jehovisti“ opakovaně vrací do těch samých domácností a sveřepě tlučou do dveří, aniž je možno „ se jich zbavit“, považuju za trapné urban story, a označení „Jehovisti“ pak za nejapné. V posledních letech se ostatně od chození „dům od domu“ upouští, a i kdyby ne- stačí odmítnout návštěvu jedinou slušnou větou, a je po „obtěžování“. V době, kdy po domech chodí zloději, naháněči různých politických stran, podomní obchodníci, různí podvodníci nebo i násilníci, mě představa Svědka v domě naplňuje nadšením, i kdybych proti této křesťanské organizaci měla sebevětší výhrady, což nemám.

Svědek Jehovův je pro mě záruka kvality ve smyslu slušnosti a neagresivity, jako ostatně celá tato křesťanská organizace, mimochodem povolená a uznávaná, nikoli sekta, jak bývá často označována. Tato náboženská organizace nemá historii zatíženou žádnými skandály s pedofilním ani jiným zneužíváním, s upalováním ani s válečnými taženími, necpe se do politiky ani se nevyžívá v hrabání majetku, což považuju za zásadní plus. Výklad Bible a jejích víry má hlavu i patu a je logické a srozumitelné všem, což je také pozitivní fakt.

Pokud srovnám Svědky Jehovovy s ostatními náboženskými organizacemi a církvemi, nevychází mi nijak hůř, spíš naopak. Nabízí se otázka, proč byli během své historie tolik pronásledováni, vysmíváni či pohrdavě označováni nejrůznějšími hanlivými přívlastky a jmény, zatímco před jinými náboženstvími a jejich představiteli lidé ochotně padali na kolena (nebo rovnou na zadek...)? Čím to? Co v tom vězí? 

Že by měli pravdu?