Nejdůležitější je ztopořený penis

Člověk není nikdy tak starý, aby se nemohl dozvědět něco nového. A sem tam se dozví i to, co vůbec vědět nechtěl...

Hanuš se rozvaluje na sedačce, v ruce drží štamprli a filosofuje. Jak ho znám dlouho a jak dobře, ale to jsem si jenom myslela! "Ňáký city, na to seru, to nikoho nezajímá. Prostě ňákou vyšukám, a hotovo! Víc mě nezajímá! A já nezajímám je. Jediný, o co jde, je můj ztopořený penis!" Znovu si doleje. Tohle mi bydlet v hlavě, nedám si ani vaječňák, ze strachu, aby mi to někde nevyběhlo z huby, pomyslím si s odporem. Ale možná se pletu. Možná se takové věci říkají i ve střízlivosti. A žijí se. To jenom já jsem suchar. Mě zajímají i jiné věci a na city neseru.

Hanuš se chlubí:" Všechny se diví, že mi v mým věku tak pěkně stojí,"  Pak vyjmenuje několik žen, jednu z nich znám. Hanuš se kromě své potence pochlubí i dárky, které od ní dostal. Vzápětí mi navrhne pohlavní styk. S díky odmítám. "Děláš si to aspoň robertkem," stará se, a já se začínám bavit. "Proč nějakou umělotinou, " usměju se tajemně. Třeba je to nakonec všechno nějaká sranda. Hanuš se rozruší. Nakloní se až ke mně. "Musíš si to nějak dělat, Dano!" vysloví naléhavým hlasem. Jenom pokrčím rameny. Přisedne si blíž. "Ilonka má ráda tohle," popíše mi určitou techniku. "Zadek má teda hezčí, taky je mladší, než ty. Ale prsa a ksicht zase ty! A s tebou se mi to líbilo víc!" Pokusí se mi na ně sáhnout. Ucuknu a bavit se přestanu. Spíš je mi úzko. Hodně úzko. některé návštěvy se holt nevydaří. A některé věci se nedají vrátit.

Bojím se. Strašně. Mám strach, že jsem nějaká vadná. Že se vůbec nevyznám v lidech. Že vůbec nechápu tenhle svět. Že eventuálně jednou zase narazím na nějakého takového exota a zase to nepoznám. Až už bude pozdě. Bojím se, že podobné informace, jako mám já o Ilonce a spol, aniž bych o ně stála, podává nějakým cizím lidem.

Jak dlouho se známe....