Malá ochutnávka z knihy 30% pro život

Konečně přišel onen den "D", tak toužebně přivolávaný a očekávaný všemi maminkami na pokoji. Propouštěcí den. Chodba před oddělením je přeplněna. Maminy pyšně svírají načančané uzlíčky, novopečení otcové neklidně pohazují kyticemi. Čas od času si nadšeně vyměňují obsahy svých náručí. Hluše se proplétám k východu. Moje náruč je prázdná a všichni to vidí. 

Džínová kombinéza teď na mně visí a plandá. Usilovně hledím pod nohy: hnědá dlaždice, béžová dlaždice, zase hnědá... Nikdy bych nevěřila, že je ta chodba tak dlouhá. Strašlivě dlouhá. Nejdelší chodba na světě!

Pak se vezu taxíkem a snažím se na nic nemyslet a hlavně se neohlížet. Už míjíme loděnice a vjíždíme pod most. Kdybych se alespoň teď ohlédla, spatřila bych v dáli kopec, na tom kopci žlutý zámek jako z pohádky, s červenou střechou a měděnými věžičkami, probleskujícími mezi stoletými stromy. Místo  zakleté princezny tam však čeká mých třicet procent naděje. Naděje na život.

Já se ale neohlédnu.