Lékař není Bůh, ale ani onuce, milé aktivistky všeho druhu
Maminka chtěla pečovat o svého pětitýdenního chlapečka i na RESu, ve dne i v noci, jak jsem pochopila. Na noc ji lékař vykázal z místnosti, což se jí tak hluboce dotklo, že kvůli tomu zburcovala veřejnost.
Návštěvy bojovné kamarádky, která neváhala natáčet, posléze i zveřejňovat, hysterie. Nechyběl zásah policistů, které "na trpící matku zavolal" lékař, když ani po opakované domluvě nehodlala opustit místnost, kde kromě jejího miminka ležely i další nemocné děti.
Kde je pravda? Kdo je vinen?
Pobývala jsem docela často v různých nemocnicích. Buď sama, nebo, a to častěji, s oběma svými dětmi.
Syn ležel několik svých prvních měsíců života na JIPu jedné z našich nejznámějších porodnic. Bojoval o život, a vybojoval. Nikdy nepřestanu být tamějším lékařům a sestrám vděčná.
Denně jsem za ním docházela, nosila odstříkané mateřské mléko, nepochybovala jsem ani v nejmenším, že lékaři vědí, co je pro něj nejlepší a také tak činí.
Bylo to po psychické stránce to nejhorší, co si dokážu představit. Bezmoc, pouze jsem mohla syna hladit jedním prstem, jak byl maličký, a jak byl na to zle. Na noc musely všechny návštěvy z místnosti. Důvody se mi jevily jako veskrze logické, a jakkoli pro mě bylo nesmírně těžké odejít, respektovala jsem pokyny lékařů a sester.
Za všemi maličkými pacienty chodili rodiče, popřípadě další členové rodiny. Většina z nich se chovala ohleduplně, ale někteří ne, ti, co viděli pouze SVOJE dítě a SVOJE potřeby a pocity. Bylo to občas dost mučivé. Jistá maminka svým extrémně vysokým hlasem donekonečna pištěla něhou typu: "Ty moje srdce! Ty můj spinkáčku! Ty maminčino všecko!!" Měla jsem husí pokožku jak bublinkatou obálku. Po třech hodinách jsem si přála mít sluchátka, po pěti pak nemít vůbec žádné uši. Rovněž návštěvy více lidí nad inkubátorem: "Nazdááááár, loupežníku! Já su strýc Jožin z Dobré Velké, kdy vyrazíme na hon? Hahahaha,". mi po sté repríze nedělalo dobře. Ti lidé tam ale měli právo být...
Když jsem předtím x týdnů ležela na oddělení rizikového těhotenství, zase všichni měli právo přijímat kdykoli návštěvy. Od rána do večera. Když jsem ležák, který je odkázán na mísu a umyvadlo na nočním stolku, popřípadě bych chtěla spát, abych aspoň tak unikla neradostné realitě, což byl můj případ, mám prostě smůlu. "Už jstééééééé?" Otevřené dveře a otrávený dotaz vyhnaného manžela, kamarádky, babičky, pratety,....Od rána do večera lidé, posedávající v pokoji. "Nemohla bych si takhle k vám sednout, mladá paní na postel, já už se sem nevejdu?" "Ne, nemohla". "No jo, paní je sobec, co?"
To už je z trochu jiného sudu, ale taky je to o právech, svobodě a druhých lidech kolem nás. O ohleduplnosti a citlivosti nejenom k sobě, ale i k druhým.
Nebo ne?
Jak to je? Moje svoboda končí tam, kde začíná tvoje?
Svoboda a práva oné matky skončila tam, kde začala práva těch ostatních dětí a jejich rodičů, potažmo personálu, který měl v rukou léčení a péči o pacienty.
Krom toho...
Pokud nevěřím doktorům, že vědí, co činí, proč jim tedy svěřuju svoje dítě?
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Ivana Dianová
Tři jahodové a jeden prs
Po třídní schůzce chodíme vždycky na zmrzlinu. Já si ji zasloužím, neb jsem vždy umluvená a vyprahlá jak horník, Vivi, která to absolvuje se mnou, za klidnou spoluúčast, Nanda za odměnu. Je to náš rituál.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
iDNES Premium jen za 49 Kč na 3 měsíce. Získejte i vstupenky na MS v hokeji
Před blížícím se mistrovstvím světa v hokeji přichází iDNES Premium s mimořádnou akční nabídkou....
Poslanci omezí prodej půdy cizincům, změní zákon po havárii na Bečvě
Sněmovna má v pátek na programu vyšší ochranu nejlepší zemědělské půdy, novelu vodního zákona...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Prodej útulného bytu 1+ 1, 32,5 m2 se sklepem, Praha 3, Habrová 10
Habrová, Praha 3 - Žižkov
4 190 000 Kč
- Počet článků 629
- Celková karma 32,11
- Průměrná čtenost 2036x