Nebo smaženého hada, sakumprdum i s vnitřnostmi, samozřejmě? Pokud se rozhodnete pro dvakrát dušeného psa, posypaného červy, musíte chvilku počkat. Psa teprve mlátí a dusí drátem, aby byl měkký, víte, a červi se vysypali na zem...
Zatím si zobněte pár cvrčků a švábů. Psi, namačkaní v maličké kleci, zírají na kotel, kde se jiný, už stažený pes pokouší ještě vylézt; samozřejmě ho tyčí shodí zpět. Bude to silný vývar, skoro jako "kaloňovka", takto vývar z kaloně ušatého, který jako jeden z mnoha dalších zaživa skončil ve vedlejším kotli. Hosté už si nadšeně čekají. Jestlipak si kaloň před svou násilnou smrtí ještě došel na záchod? Řekla bych že ano, a sice přímo do toho kotle. Kam se hrabe Maggi! Srkat tento vývar skrz kaloňovy blány musí být povznášející zážitek
Kamarádka zevrubně prozkoumala Asii. Když se vrátila z Číny, podotkla, že tohle poznání hodně bolelo. Má ráda zvířata a je estét. Už nikdy!
Když se ke mně dostane nějaká reportáž z Asie, ovšemže s fotkami, div z toho neonemocním. Vztek, bezmoc, hnus. Snažím se podobným informacím vyhýbat, někdy ovšem marně.
Jsem daleka přát komukoli nemoc. Tím spíš, že se může relativně snadno dostat k nám, a hádejte, kdo, v případě, že se nemoc objeví u nás, bude první nakažený, ač takové šílenosti nevyrábím ani nejím... Přesto mně neodolatelně krouží myslí, jestli si náhodou některé národy, některý národ nepřivolává svoje záhadné virózy a další choroby svépomocí? Svými stravovacími zvyklostmi a kulinářskou "kreativitou", potažmo hygienou?
Nebo že by něco jako boží mlýny?
Kletba psa? Kaloňovo uhranutí?
A nebo prostě nezřízená prasárna?
