V dobách mého dětství a raného mládí (teď jsem v období mládí mírně pokročilého, pozn. autorky) existovalo několik nemnoho časopisů. Vzpomínám si na Sluníčko, Ohníček, Mateřídoušku a ABC, které mi maminka pravidelně kupovala, Sedmičku, kam jsem ve dvanácti letech prostoduše napsala stížnost na svou základní školu, a to včetně adresy, a redaktorka mi ji ještě prostodušeji nechala otisknout, rovněž včetně adresy, což mělo velkolepou dohru, pak samozřejmě Mladý svět, Květy, Vlasta, Dikobraz, Svět motorů, Rodina a škola, atd..
O obsahu by se jistě dalo dlouze ze všech stran diskutovat, ale o to mi teď nejde. Ať tak či onak, nejméně jedno na těch časopisech vnímám pozitivně: když jste si koupili například Dikobraz, chtěli jste si přečíst vtipy - a skutečně jste je tam našli. Vlasta byla určena ženám: rady pro domácnost, včetně vyzkoušených (a použitelných) receptů, střihů a vzorů pro amatérské švadlenky a pletařky, pravidelné počtení, Linka důvěry, zkrátka časopis pro ženy se vším všudy, troufám si říct, že velmi dobrý. Byl zcela jasně pro ženy, a pokud jej vzal do ruky chlap, věděl, do čeho leze a následky si přičetl...
V současné době je to jinak. Nejrozličnějších časopisů jsou mraky, o to nic. Vypadají lákavě, často velkolepě, ale když je otevřete, máte pocit, že je napsal všechny jeden a týž člověk.
Mám za sebou nedávnou dlouhou hospitalizaci v nemocnici, kam mi přátelé kromě džusů zhusta přinášeli právě časopisy. Různé, alespoň na první pohled. Na druhý to bylo jinak, třetí jsem už neinvestovala a raději jsem spala.
Ať byly časopisy údajně zaměřené na cokoli, připadala jsem si jak v krámku se smíšeným zbožím!
O reklamách, ať už těch jasných nebo skrytých, pomlčím, o stránkách, věnovaných módě, které propagovaly vesměs naprosto nenositelné, nesehnatelné nebo pro běžné lidi nezaplatitelné modely, rovněž.
O čem naopak nepomlčím, je jídlo a recepty. Mně osobně nedělá vaření větší potíže; dokonce vařím i ráda (většinou), a podle strávníků snad i dobře. Každopádně jsem ještě nikoho neotrávila. Kdybych se chtěla něčemu přiučit nebo si zaexperimentovat, sáhnu po nějaké Kuchařce nebo tedy po takto výslovně zaměřeném a označeném časopise. Ve VŠECH časopisech, které mi byly doneseny, ať už byly původně věnovány čemukoliv, bylo pravidelně několik listů o vaření. Recepty byly vždy buď rádoby cizokrajné, nebo tak překombinované, že je téměř vyloučeno, aby výsledné jídlo bylo poživatelné... Téměř vždy byl připojen nějaký dojemný příběh o kuchaři, který se buď přistěhoval z cizí země, nebo v některé takové zemi dlouho žil, úspěšně podnikal a nyní se rozhodl rozsévat kulinářskou osvětu zde. Nechyběly ani vzrušující soutěže o nejextravagantnější recept s dojemnou výhrou nějakého toho náčiní do kuchyně. Asi jsem zlá, ale nejenom vzhledem k tomu, kolik lidí na naší planetě umírá hlady, mi to přijde trochu přehnané.
Jíme, abychom žili, nežijeme, abychom jedli, nebo tak nějak, že...
Dále mě zaujalo pár maličkostí, které mi nejdou na rozum a které mi snad někdo vysvětlí, uvidíme. Tak do toho!
Proč se tak často fotí lidé bez bot? Četla jsem článek o jednom úspěšném bohatém podnikateli, který měl na doprovodném fotu skvělý oblek, vázanku, a ...vedle sebe vyzuté boty - byl v ponožkách. Totéž jsem měla možnost shlédnout u článku o své oblíbené skvělé herečce. Trochu mě to zarazilo, protože měla krásný kostým a k tomu předváděla hallux valgus jak z učebnice ortopedie. To ji to tak bolelo, že nevydržela, aspoň na focení, v těch parádních lodičkách, které držela v rukou? Zouvat návštěvy prý je ponižující a celkově je to faux pas, tak nevím...
Proč se všechny modelky fotí s pootevřenou pusou? Když vidím dítě s tímto výrazem, první, co mě napadne, je, zda nemá zvětšenou nosní mandli, ne - li něco závažnějšího. Je ta vážně tak sexy? Pro koho?
K čemu mají sloužit tzv. perexy a takové ty krátké textíky mezi hlavním textem, většinou psané odlišným písmem, ale víceméně opakující již napsaný text? To je nedůvěra vůči čtenářům, že neudrží pozornost? A bílé písmo na tmavém podkladu, nejlépe lesklém, je naopak důvěra neobyčejná, a sice, že zrak čtenáře se svými schopnosti blíží zraku rysa ostrovida v nejlepším věku?
Skutečně jsou na tom naši čtenáři tak zle se sexem? Témata, probíraná vážně snad ve všech časopisech, mě - mírně řečeno - zaráží. Na jedné straně naprosto banální základní informace, jak pro desetileté děti, na druhé rady vpravdě pro fajnšmekry, které mě sice mravně ani jinak nepopouzí, ale taky bych si je - v případě zájmu - našla spíš jinde, než v politicky laděném týdeníku či zahrádkářském měsíčníku...
A na závěr: proč se to svorně ve všech časopisech doslova hemží hrubkami a stylistickými paskvily? To nejsou překlepy, o tom mě nikdo nepřesvědčí, a to nejenom proto, že se pravidelně opakují! Kdo to píše a kdo to hlídá?! Děs a běs! Angličtinu si děti, alespoň oficielně, vtloukají do hlaviček už v mateřské škole, ale čeština je na tom nějak čím dál hůř, což mě znepokojuje.
A mám takový pocit, že bude hůř...
