Adriana miluje psy
Tak první byl Alf. Alfík! Alfíček! Byl to takový medvídek huňatý! Miláček. Měla ho skoro pět let. Pak se rozhodla odstěhovat do nedalekého města, a tam s ní pes nemohl. Takový veliký pes! Nechala ho tedy ve vesnici, kde žila. U souseda. Ten se o něj postará. Alf byl degradován z gaučáka bytového na psa v kotci. Za domem a stodolou, aby nebylo tak slyšet jeho tesklivé kňučení. Docela sám tam prožil několik měsíců, pak ho hospodář, který tam chodil jednou denně s jídlem, našel mrtvého. Utýral se steskem nebo ho snad někdo otrávil, aby přestalo to věčné vytí a naříkání? Těžko říct. Adrianě to mohlo srdce utrhnout, když se o tom náhodou dozvěděla...
Pak přišel Goran. Kříženec ovčáka. Černý jako čert a stejně tak nezvladatelný. Adriana si s ním vůbec nevěděla rady, tak byl problémový! A to jí v útulku říkali, jak je hodný a vděčný! Na vodítku tahal jako blázen, takže Adriana měla co dělat, aby jí neutekl nebo ji nevláčel! Ale odepnout ho nemohla. Goran totiž utíkal. Nakonec to Adriana vzdala. Gorana prostě nechala, ať se venčí sám. Ráno ho jednoduše vypustila a šla do práce. A Goran se namlsal. Nejdříve se skutečně venčil jen v nedalekém parku a po městě, přičemž se víceméně každý večer vrátil domů před bytovku, ale pak si začal troufat i do okolních vesnic, kde nebyla nouze o slepice a jiná zvířata. No a co! Je to taky živý tvor a má právo se proběhnout, ne! Adriana se urážela, když jí lidé vyčítali, že nechává tak velikého psa bez dozoru. "Kdo nemá rád zvířata, toho nemám ráda já!" odpovídala zarputile. Jednoho dne se pes neobjevil, nepřišel ani nazítří. Nepřišel už nikdy. Adriana byla bez sebe. "Lidi jsou takoví zmetci! Komu co Goránek udělal? Aby je pánbůh potrestal!" Hledat ho nešla. Kdyby ho našla přejetého nebo zastřeleného v blízkém lese, muselo by jí to srdce utrhnout!
Stýskalo se jí strašně. Vždyť bez psa je tak smutno! To není ani domov, tohleto! Proto si vzala z téhož útulku, jako měla Gorana, Aišu- malého křížence maltézáčka. Aiša byla ještě štěňátko. Divoká, rozcuchaná uličnice, která by si pořád jenom hrála! Byla sladká...Až na ni nový přítel trochu žárlil! Ale ne, vždyť ji měl taky moc rád! Moc mocinky moc! Ale co mu vadilo: Aiša dělala takový nepořádek! Každý den se Adriana i Mirek vraceli do bytu plného zápachu z loužiček a hromádek. Štěně opravdu od rána do pěti odpoledne bez vyvenčení nevydrželo. Mirek se na Aišu trošičku zlobil. Někdy ji tak nějak malounko nakopl, když měl špatnou náladu a ona mu roztrhala botu nebo počůrala křeslo. Jednoho dne řekl Adrianě, že jestli se toho prevíta nezbaví, tak od ní odchází! V prasečáku žít nebude! Adrianě mohlo srdce puknout! Míra- její láska největší a nejsladší! A tak milá Aiša po pár týdnech putovala opět do útulku. Důvod? Zničující alergie! Osud je tak krutý!
Osud je vážně někdy na ránu. Mirek, láska a teď už i otec jejího synka, po roce a půl odešel. Jako Goran: zmizel, a už se neobjevil. Adriana zůstala s malým sama. Smutek, taky trochu nuda, a hlavně: nerealizovaná láska ke zvířatům padly na milou Adrianu jak mlha na Londýn.
A tak nebylo divu, že si jednoho večera, když už malý Mireček usnul, otevřela stránky nejbližších útulků a zasněně se začetla do jejich nabídky...
Ivana Dianová
Předvánoční setkání
Bylo vedro. Seděly jsme zase jednou s mámou u stolku na balkóně s výhledem na celé Nuselské údolí a Pankrác, před sebou poctivé hrnky s kávou, a povídaly jsme si. Letní den jak vyšitý. Brzy budou prázdniny.
Ivana Dianová
Babybox. Ano - ne?
Anna tudy procházela už potřetí. Pokaždé, když míjela to místo, maličko zadrhla v chůzi a srdce se jí naopak rozběhlo rychleji. U hlavního vchodu do nemocnice bylo v tuto dobu docela rušno, ale tudy, za rohem, nešel skoro nikdo.
Ivana Dianová
Dej mi znamení
Dobře si pamatuji ten den. Sluneční paprsky se prodíraly skrz štětinaté větve starých borovic, vzduch voněl vodou z nedalekého rybníka a šťastnými výkřiky dovádějících dětí. Písek na pláži mě pálil do šlapek a já koukala do nebe.
Ivana Dianová
S drápy na věčné časy a nikdy jinak, zdá se
"Ještě pár schodů a jsme tam," povzbuzovala mě halasně Vivi a tlačila svými maličkými packami do mých zad. "Hele, až budeme támhle, uvidíme vláček!" lákala mě.
Ivana Dianová
Příběhy z naší rodiny VIII.
Každé dítě by mělo mít blízkou dospělou osobu, se kterou může svobodně rozebírat svoje myšlenky, pocity, zážitky a poznatky ze života. Neměl by to být rodič, ale někdo jiný z rodiny, popřípadě z přátel rodiny. Já jsem měla tetu.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Díky čínské pomoci výroba dramaticky roste
Premium Přes citelné západní sankce ruský zbrojní průmysl vzkvétá. Tamní produkce zbraní se dramaticky...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Budoucnost válčení? Stíhačka řízená AI obstála v „boji“, vezla i šéfa letectva
Americký šéf letectva Frank Kendall se poprvé proletěl experimentální stíhačkou F-16, kterou místo...
Hamás má týden na příměří, jinak Izrael vtrhne do Rafáhu, spekuluje Egypt
Izrael dal palestinskému radikálnímu hnutí Hamás týden na to, aby přijal dohodu o příměří a...
- Počet článků 630
- Celková karma 29,24
- Průměrná čtenost 2033x