Ramadan-svátek postu nebo plných břich

Islámský Ramadan je doba zbožnosti a půstu. Celý měsíc se každý dobrý muslim musí přes den postit a zabývat se pouze nábožnými myšlenkami. Měsíc hladovění je dlouhá doba, no - ne zcela, protože Allah měl se svými ovečkami soucit a povolil jim hned při první hvězdičce zasednout k plnému stolu a dávat si do nosu. K jeho slávě. Ale svět se mění a tomu neujdou ani islámské zvyky.

V těchto dnech začíná islámský měsíc půstu Ramadán. Pro muslimy to byla od nepaměti doba odříkání a modliteb. Jenže v globalizovaném světě se začíná globalizovat i muslimská společnost a její náboženské zvyklosti se přizpůsobují moderním časům a možnostem. V bohatých arabských státech na Golfu se během tohoto posvátného měsíce holduje spíše konzumu a vybrané krmi než askezi a modliltbám. Když s první hvězdou imán oznámí ukončení denního postu, zasedne celá rodina k přebohatému stolu, který se prohýbá pod různými pochoutkami, které ženské v rodině kuchtily již celý den, půs nepůst. Ti bohatší stráví večer v některé z přepychových restaurací. A náboženské povinnosti? S nacpaným břichem je snažší sednout si před televizi a nechat se unášet osudy oblíbených hrdinů v populárních seriálech než v měšitě děkovat Allahovi. Tímto způsobem slaví dnes - k rozmrzelosti těch opravdu "zbožných" - Ramadán většina muslimů.

V arabských zemích jsou velmi oblíbené tzv. "Ramadan-stany", které po ukončení povinného půstu nabízí hudební a jiné zábavné programy jako zotavení z postní a duchovní lopoty,

"Co to má co dělat s Ramadanem, bohabojností, střízlivostí?" zlobí se provozovatel jedné náboženslké radiové stanice.
"Denní pořádek je v době Ramadánu úplně přeházený...lidé využívají stále špatněji toho volného času. Zabývají se jen utrácením, vařením a večer pak navštěvují nákupní střediska a nakupují."

Opravdu jsou touhle dobou všechna schopping centres, hlavně v arabských zemích na Golfu, slavnostně vyzdobena, vypadá to skoro jak o Vánocích, ampliony nabízejí zlevněné zboží a všelijaký religiozní kýč. Statistiky už dávno dokázaly, že během Ramadanu se obrat a zisky zdvojnásobí. Ramadan to je dnes kolektivní opojení, at u přebohatého stolu nebo potom před plnými regály.

"Troška náboženství neškodí, ale zábava a špás jsou důležitější." To je všeobecný názor, který už např. v Egyptě zneklidnuje i oficiální místa. Ministerstvo pro náboženské záležitosti vydalo brožurku, kde vybízí občany k umírněnosti a vyzvalo imány, aby v mešitách svoje ovečky varovali před takovým hříšným počínáním. Některé náboženské televizní stanice se snaží něco proti tomuto trendu podniknout a připomenout muslimům vlastní účel půstu. Vyzývají ke střídmému stolování a k bohabojnosti - ale proti přemocným satellitním kanálům nemají absolutně šanci. Dokonce i libanonská Hisbollah doporučuje ve svém programu zvláště vybrané pochutinky pro noční hostinu.

Přes všechnu tuto svobodu, přese všechno odcizení od původního náboženského účelu postního měsíce Ramadanu, zůstává i nadále jedno přísné tabu - je nemyslitelné odmítnout tento náboženský půst otevřeně. Redaktor arabských novin v Nazaretě v Izraeli, publikoval ve svém listě provokační článek
"Horror jménem Ramadan." Postní měsíc nazval "slavnost pečínek a vypasených břich" a vyzval učené muže na Al-Azhar-universitě v Káhiře, aby vyslovili fatvu(prokletí) proti všem rodičům, kteří by během Ramadánu cpali svým poromkům více než jedno jídlo.

Takovouhle neúprosnou otevřenost nemá žádná muslimská komunita v oblibě. Už vůbec ne nařčení z pokrytectví ve věcech svatých a muslimských. Do ubohého novináře se pustili všichni, napadli ho i vlatní kolegové.

A jako vždy, hned spěchali i izraelsko-arabští islamisté přihřát svou polívčičku, cítili se opět, jak už tak často, uraženi - novinář podle nich zranil náboženské cítění muslimů. Musel odstoupit. Mezi izraelkými Palestinci nato vypukla diskuze o svobodě slova, ale "pravdomluvného" redaktora nepožádal nikdo, aby se vrátil do redakce.