Poturčenec horší Turka - na Islám obrácení němečtí džihadisté

V oblíbeném německém TV seriálu "Lindenstraße?" se jedna z hrdinek vyvdá do turecké rodiny. Přestoupí k Islámu, a jako jediná z této moderátní islámské rodiny se okamžitě zahalí do šátku, v horlivé snaze ukázat světu a rodině, že to s tím Islámem míní vážně. A konvertité to míní vždycky velmi vážně, když se rozhodnou změnit svoje náboženství. Většina nastoupí cestu absolutní poslušnosti všech náboženských zákazů a přikazů a praktikuje ortodoxní verzi nové víry. Jak dalece je tato "bezhlavá" poslušnost může vést, jak rychle se může zvrátit v politicko-náboženský fanatismus, a jak lehce se tito "čerství" věřící dají manipulovat a zneužívat, to ukázala v minulých dnech dalekosáhlá odhalení plánovaných islamistických atentátů v několika německých městech, na nichž se převážně podíleli němečtí občané, kteří se rozhodli pro Islám.

V minulých dnech odhalila německá policie rozsáhlé přípravy k teroristickým útokům a objevila nesmírné množství chemikálií na laickou výrobu výbušnin. Mezi zatčenými a podezřelými se objevilo několik nových, doposud nenápadných tváří, mladí němečtí islámští konvertité. Hlavou této teroristické skupiny, která v jednom malém provinčním městě plánovala řadu atentátů, jaké tato země ještě nezažila, je mladý Němec, který už v 15ti letech přestoupil k Islámu. Také další dva zatčení komplicové patří k těm "obráceným"a policie hledá dalších sedm podezřelých, konvertity a cizince.

Co posedlo tyto mladé lidi, vyrostlé v solidním občanském prostředí, ve svobodě a demokracii, že se podřídíli dobrovolně zákonům násilí, nechali se manipulovat nenávistí a byli ochotni zabíjet a sami zemřít?

Přestoupit k Islámu je velmi jednoduché, není třeba žádného oficielního prohlášení nebo potvrzení, ani se nemusí dokázat znalost zásad islámského způsobu života, jak to třeba vyžaduje přestup k židovství, nemluvě o nějakém křtu. Naprosto stačí vyslovit zařekadlo "Není žádný Bůh než Allah, a Mohammed je jeho prorok" a společně dvěma Muslimy odříkat příslušnou modlitbu. Nikdo neví, kolik je už zde v zemi konvertitů. Objevují se odhady něco mezi 20 000-100 000. Dvě třetiny jsou ženy. Islámské skupiny a náboženské obce nemají veřejnoprávní status jako křestanské organizace, jeho členové nejsou registrováni. Islám je otevřené náboženství, bez viditelných struktur. Proto i ta nejmenší skupinka věřících Muslimů může potvrdit přestoupení na islámskou víru.

A kdo jsou ti konvertovaní? V první řadě ženy, které si vzaly Muslima, dvě třetiny. Poslední třetina těchto německých Muslimů je různorodá. Jejich pohnutky při přestupu k Islámu jsou různé, ale v základech se moc neliší. Centrální důvod přiklonění k Islámu je jasné a neodvolatelné zavrhnutí dosavadního života ve společnosti, která žije podle křestanských norem, a která jim nebyl schopna zajistit bezpečnou a neomylnou orientaci v jejich soukromém životě, jasně vymezit postavení mužů a žen ve společnosti a v kultuře. Islám je velmi atraktivní hlavně pro osoby, které potřebují jasné a nediskutovatelné pokyny k dennímu životu, kteří hledají maximální jistotu, zabezpečení a neochvějná pravidla. A právě tohle muslimský Pámbíček zaručuje lépe než křestanský, bez zbytečného bud a nebo. Pro Korán je příznačný intimní, naléhavý způsob, jakým na své věřící apeluje. Se svádivou naléhavostí nařizuje a zároven ochranuje. Německý orientalista a autor Stefan Weidner mluví o mysterium tremendum a fascinans, Bůh, který děsí a chrání. Opravdu velmi nebezpečný mix. A pohodlný. Je nutno zdůraznit, ne každý, kdo se přikloní k Islámu, skonči v pasti terorismu. U žen je to často slepá ulička islámské verse manželství.

Demokracie od nás žádá neustálou, nepohodlnou aktivitu. Očekává se, že budeme o našich zákonech přemýšlet, diskutovat a aktivně se podílet na jejich změnách. To bylo vždycky mnohým na překážku. Islám zjednodušuje svým ovečkám život a redukuje náboženství, mešitu, zákon a stát na jednolitý systém. Že nežijeme v islámském středověku? To na věci nic nemění. Nezapomínejme, islám je synkretické náboženství, a dá se různě doplnit a namíchat. Každý může proto nenápadně konvertovat k islámu, nemusí příliš měnit svoje denni zvyklosti, a přesto se cítit správným Muslimem.

Zatčení teroristé-konvertité byli normální, nikomu na nich nebylo nic moc nápadného. Jeden studoval na universitě, neukončil ji, druhý přerušil gymnazium, a byl nezaměstnaný. Po různých cestách se dostali mezi islamistické sympatizanty, až přistáli mezi teroristy. Později se ukázalo, že absolvovali různé teroristické cvičné lágry v Pakistánu. Sousedům se zpožděním napadlo, že jeden pálil za nocí často CD, nevýslovně to smrdělo a budilo je ze spánku, také ho navštěvovali "vousatí Talibáni", což již nikoho v Německu nevzruší. Jo, ještě je rozčilovalo hlasité modlení a zpěvy v arabštině, každé tři hodiny, k nevydržení. Ale i to všichni považovali za pouhé pubertální bláznoviny. Jenže žádné pubertačení, byly to jen vnější ozvuky oněch radikálních změn, kterými tito mladí muži procházeli.

Německá veřejnost nevychází z údivu. Pro Palestinské sebevrahy-teroristy měla vždy vysvětlení parát, byl to izraelský stát, ten utlačovatel a despota, dobře jim tak, těm Židům! Pak přišly nové a nové bomby, v Anglii, na Djerbě, v Indonesii, vždy se našlo nějaké odůvodnění. Špatná integrace Pakistánců v Londýně, nesvoboda Muslimů v Indonesii, a vždy znovu a znovu izraelsko-palestinský konflikt, posledně válka v Iráku.

To vše však nějak nepasuje do dnešní situace v Německu. Proč nás nenávidí naše vlastní děti? Proč chtějí zničit demokracii, která jim umožnuje tak pohodlný život? Těžká odpověd.

Tak se psychologizuje o motivech a příčinách. Traumatizující citové zážitky, jako třeba rozvod rodičů, nebo snad sociální eliminace, ponižující pocit vlastního selhání, což mohlo vésti k zápornému a odmítavému postoji k celé společnosti. Vytahují se na světlo staré zkušenosti s jedinými teroristy, se kterými měli Němci co do činění, "RAF, Rote Armee Fraktion" ze 70tých let. Cituje se francouzský islamista Olivier Roy, který věří, že místo bývalého levičáckého extremismu nastupuje nyní ten islamistický. Toto vysvětlení se německému státu zdá přijatelnější, ale řešení nanabízí. Je těžko uvěřit, že těmto islámským terotistům leží na srdci beztřídní budoucnost.

Věrohodnější jsou úvahy o roli okolí a prostředí, ve kterém tito mladí konvertité hledají své zázemí. Mnoho z nich se octne mezi ortodoxními Muslimy, a právě ta přísná pravidla těchto islamistických pospolitostí jim zřejmě dají vytoužený pocit, že někam patří, a že se zde mohou uplatnit. Cítí se poctěni a Bohem vyvoleni a snaží se přehnanou odvahou a důsledností vysloužit si uznání svých nových mentorů. Zde je na místě otázka, jestli to není právě jejich "němectví", to tradiční, často slepé respektování autority a obdiv ke každé "vůdčí" osobnosti, proč se takovým nadšením podřizují rigidním příkazům Islámu. Poslušnost a disciplina jsou v této stále ještě velmi ceněny, i když už to není, jak to bejvávalo, zaplatpámbů za tu globalizaci. Častěji než v jiných západních zemích se němečtí konvertité dají zlákat k teroristickým akcím, at už v mešitách a islámských kulturních centrech jak to bylo v Ulmu nebo na studijních pobytech v islámských zemích. Některým stačí se "vzdělávat" v Saudské Arabii, ti důkladnější jedou na "dovolenou" do Pakistánu nebo Uzbekistánu, kde tankují energii a motivaci v teroristických cvičných táborech.

Co dělat? Jak působit účinně proti té fascinaci, kterou teroristé vyvolávají. "Proč jsou proslavení jenom Arabové?" ptá se mladý, dávno integrovaný americký Pakistánec v románě Mohsina Hamida "Fundamentalistou proti své vůli", při pohledu na vychloubavý obličej al Zarkawiho. Jako filmová hvězda stkví se tvář zabitého teroristy na titulních stánkách všech novin. Záviděhíhodný, zářný vzor, a tento muž byl Muslim. Proč ne i JÁ!

V Německu se dále vede debata o přípustnosti a nezákonnosti prohledávání soukromých PC. Poslední odhalení ukázala, že islamisté jsou digitálně dále než policie. Uvažuje se také o zákonu, podle kterého by bylo dovoleno stíhat osoby, kterým se dokáže pobyt v některém teroristickém cvičném táboře. Bezradná policie dokonce sáhla k beznadějnému kroku a vyzvala muslimské spolky a mešity, aby byly nápomocni a nahlásily jakékoliv podezření na terorismus. At se děje, co se děje, je to jako s těmi hakery, teroristé mají vždy nos vpředu. A ted ještě k tomu z vlastních řad.