Izrael jinak - Izrael země naděje

...Při teroristickém útoku bylo včera v Jerusalemě zabito..", "Při svém posledním odvetném zásahu zastřelila izraelská armáda ..". Na našich obrazovkách se kmitají tanky, arabští kluci hází kameny, jejich ošátkované matky hrozí zatatými pěstmi opancéřovaným izraelským vojákům. Izrael je země plná problémů, nenávisti, země atentátů a msty, věčný cíl neúprosné, oprávněné i neoprávněné kritiky veškerých médií. Ale Izrael je také jediná demokracie široko daleko a důležité útočiště Afričanů před pronásledováním, hladem a smrtí.

"Jak jsem uviděl izraelské vojáky, věděl jsem, ted jsem v bezpečí!" Tak popisuje svůj útěk jeden ze sudánských uprchlíků ve vězení v Tel Avivu a dodává, že se v izraelském vězení cítí "jako doma". Od roku 2004 se hrnou davy zoufalých Afričanů do této maličké země a doufají, že zde najdou pomoc a útočiště. Většina z nich přichází do země ilegálně, z Egypta přes poloostrov Sinai. Děravý plot - to je celé hraniční "opevnění " mezi Egyptem a Izraelem. Občas projede čáru izraelský džíp, jinak je vidět hlavně Egyptany. A ti střílí hned a bez pardonu, referují ti štastnější, kterým se podařilo přejít na izraelskou stranu.

Na této hranici byl odjakživa čilý "obchodní" ruch. Pašují se zde drogy, zbraně, nyní také ženy. Pro Beduiny je to nádherný kšeftík. Dnes vydělávají ještě lépe, díky zoufalým uprchlíkům ze všech koutů Afriky. Jejich podnikání dostalo pravej švunk v dubnu minulého roku. Tehdy byla propuštěna z vězení v Tel Avivu, kam je bezradná izraelská vláda nejprve strčila, skupina ilegálních uprchlíků ze Sudánu, a tím zlegalizována. Jejich propuštění se rozneslo jako vítr po celé Africe. A když tito štastlivci dostali ještě povolení k práci, valily se do židovského ráje nekončící proudy z celé Afriky.

Pro izraelský stát je to opravdu nadělení. Všechny instituce jsou naprosto přetížené. Po prvé v historii země je stát donucen řešit problémy s nežidovskými uprchlíky. Panuje bezradnost, nikdo se necítí odpovědný. Na počátku se snažili studenti a jiní civilové pomoci, jak se dalo. Organizovali ubytování v privátních domech, sbírali šatstvo, pečovali o děti. Většina Izraelců však považuje Afričany jen za ilegální vetřelce. 47% si přeje jejich odsun. Vláda se snaží v dané situaci zorientovat a nejednat ukvapeně, a jak řekl jeden dobrovolný aktivista..."má strach, že poté přijde celá Afrika".

Je to prekérní situace. Morální stanovisko a historická odpovědnost zapovídají Izraeli odmítnout pronásledované, ale po právní stránce panuje chaos. Neexistují žádné oficiální předpisy a normy pro uznání uprchlíků, a teprve až v roce 2004 se ustanovil jakýsi výbor, který má zpracovávat žádosti o asyl. Z nouze jsou imigranti "ubytováváni" ve vězeních, která jindy sloužila Palestinencům, nebo v kontejnech, jiní se potloukají bezradně okolo hranic, a když mají štěstí, pomůže jim nějaký dobrý človíček. Situace se denně zhoršuje.

"Jsou to ilegální přistěhovalci", zdůvodnuje momentální postoj izraelského státu vládní mluvčí. "Do země přišli ilegálně. Sudán je bohužel země, která neuznává izraelský stát. Nepřátelská země." Většina putuje nejprve do vězení, žádní trestanci, ale protože "opravdu není jiné místo, kde je ubytovat", vysvětluje tisková mluvčí vězenské správy.

Pro Izrael je to opravdu nesnadná humánní situace. Většina Afričanů jsou bez papírů, mnozí z nich nemají naprosto představu o problémech, které způsobují a naivní představy o tomhle "ráji".

"Myslel jsem si, že se mi v Izraeli povede dobře, ale není to tak", zklamaně míní jeden mladík. Jiný se zase dobrovolně rozhodl vegetovat i nadále ve vězení. V kibucu, kam byl umístěn, musel od rána do večera pracovat, stěžuje si i on.

Stát se snaží vyřešit aspon postavení těch Afričanů, kteří už v zemi jsou. Několik stovek štastlivců z Darfuru dostalo omezené povolení k pobytu, další dokonce i pracovní povolení. Různé dobrovolné pomocné organizace se pokouší ujasnit nepřehlednou změt existujících zákonů a prosadit aspon některá základní práva, jako třeba školní docházku dětí nebo najít jné ubytováni, než jsou přeplněná vězení.

Objevil se i jiný problém, který dělá izraelské vládě těžkou hlavu. Nezadržitelná invaze Afričanů přes hranice na Sinai poděsila všechny politiky. Museli si uvědomit, jak lehce by se mohli do Izraele dostat i potenciální atentátníci. Egyptané nemají žádmý zájem, aby sudánské a jiné ilegály na hranicích zadržovali, jen by si tím dělali problémy ve vlastní zemi. Izraelská vláda musí jednat a hranici zabezpečit. Takže ten tolik kritizovaný hraniční plot bude nejen mezi Palestinou a Izraelem, nýbrž i na celé egyptské hranici.

Stát Izrael a jeho politika byla vždy a je i dnes předmětem nelítostné mezinárodní kritiky. Již léta sleduje světová veřejnost osudy Palestinenců, podporuje jejich požadavky, a jak může, pumpuje peníze do jejich institucí. Jinak v případě vražděných Afričanů v Darfuru. Světová veřejnost nejen, že mlčky příhlíží k běsnění v Sudánu, ale už vůbec nechce vidět ty ubožáky, které zachránila a ochranuje ta maličká, tolik zkoušená země izraelská.

Může si vůbec někdo v Evropě představit, co to pro izraelský stát znamená, ochranovat ještě tyto uprchlíky, když se mu nedaří chránit vlastní lidi před bombami palestinských fanatiků?