Pro Toskánce, stejně jako pro všechny Italy, je jídlo vášní číslo jedna. A společný stůl je stejně důležitý jako rodina a kulinářské tradice.
Já v Itálii miluju podzimní a zimní společné večery, kdy si po večeři jen tak všichni u stolu povídáme, když hoří oheň v krbu, když se na stole ocitne ošatka s různými druhy ořechů a mandlí, které si každý sám vylouskne, nebo když se upečou kaštany, o které si spálíme prsty, než je vyloupeme. Krájíme si jablka, kaki, rudé pomeranče či granátová jablka a je nám strašně fajn.
Při mnoha dalších příležitostech ale přicházejí na stůl i jiné dobroty.
Jednou z nich jsou tzv. Cantuccini. Tato toskánská specialita pochází z města Prato a fantasticky se hodí ke svatému vínu Vin Santo. Toskánci tuto kombinaci milují. Namáčejí sušenky do vína a blažené pomlaskávají.
Cantuccini jsou sušenky s celými mandlemi uvnitř. Ještě horké těsto je nakrájeno na asi 10 cm špalíky a ty pak postupně ztvrdnou. Ale fantazii se meze nekladou. Někdo dělá cantuccini i s piniovými oříšky, kousky čokolády či pistáciemi.
Název pochází z latinského slova cantellus, což znamená malý kousek či plátek chleba a tyto sušenky z Prata pojídala už Kateřina Medicejská.
Další toskánskou specialitou jsou sušenky s nezvyklým názvem. Také pocházejí z Prata a říká se jim "Brutti ma buoni", tedy Škaredé, ale dobré . Někde se s nimi setkáte pod názvem sušenky sv. Klementa. A není to nic jiného než smíchané sekané a mleté mandle či lískové ořechy se sněhem z bílků, kapkou sirupu či citronové šťávy a pečené v troubě na tenké hostii. Jsou opravdu škaredé na pohled, ale jejich chuť je delikátní.
Specialitu, kterou si dovezete z lázní Montecatini Terme jsou tzv. Cialde di Montecatini. Jsou to kulaté oplatky s cukrovo-mandlovou náplní, jejichž původ má české kořeny. Technologii výroby sem téměř před 200 lety přinesla česká rodina židovského původu, která se vystěhovala z Karlovarska do těchto míst a zde pak založila tuto tradici kulatých oplatků. A ačkoliv se později tato rodina znovu musela odstěhovat, tradice zde již zůstala a je tady dodnes. Nejskvělejší oplatky v Montecatini dnes vyrábí rodina Bargilli, potomci učedníků české rodiny, kteří si tradici výroby předávájí z generace na generaci.
A jako poslední vám představuji tyto “kolotočové” sladké chipsy jménem Brigidini. Pocházejí z toskánského městečka Lamporecchio, strašně se drobí a mají anýzovou příchuť.
NEKTAR SE STALETOU TRADICÍ
Vin Santo, je tradičním toskánským nápojem na uvítanou. Desertní víno a nektar bohů. To nejlepší stárne až 10 let než je plněno.
Vyrábí se podobně jako slámová vína, kdy se hrozny zavěsí nebo rozloží na dřevěné rošty. Tam zhruba půl roku vysychají na suchém chladném vzduchu. Když bobule seschnou na rozinky, vylisují se. Moštu je tak sice málo, ale za to je získaná šťáva vysoce koncentrovaná a obsahuje tolik cukru, že vykvašené víno může mít 15 - 16% alkoholu. V sudech pak víno zraje několik let než se stočí do sklenic
Toto italské víno se staletou tradicí je jako nektar, velmi sladké, ale dokonale vyvážené. Hodí se k mnoha moučníkům a dezertům.
Toskánští pěstitelé se předhání, kdo bude mít lepší. V každé chalupě do vás lupnou panáka a musíte hlasitě chválit. A každé je opravdu trochu jiné. Některé voní po mandlích, jiné třeba po lesním ovoci.
Toskánských specialit je obrovské množství. Mohli bychom postupovat od městečka k městečku a všude bychom našli něco zajímavého a dobrého, co jinde nemají. Jenže takto pojatá turistika vám přidá i pěkných pár kilo navíc.
