Člověk by si řekl, že pejskaři jsou lidé, kteří si pořizují psy pouze pro radost. Ale bohužel tomu tak není.
coursingMel
Mít psa, to bylo moje přání už v dětství, ale splnilo se mi to až v dospělosti. Bylo to rychlé, neplánované, ale jsem rád, že jsem se tehdy rozhodl tu zrzavou kuličku vzít domů.
Díky té kuličce, která má dnes přes 35kg, jsem poznal spoustu nových kamarádů a získal od nich množství cenných rad co a jak, aby z kuličky vyrostla zdravá a dobře vychovaná fenka. Začali jsme jezdit na pejskařské výlety, denně venčili s nějakým psím kamošem a už tehdy jsem začal poznávat, že pejskaři nejsou tak úplně přímí a féroví, jak jsem si vždycky myslel. Navzájem se pomlouvali, dělali si naschvály a to všechno jen kvůli psům.
Postupem času jsem nakoukl i do zákulisí psích výstav. Zjednodušeně řečeno, pokud máte krásného psa z neznámého vrhu a jste na výstavách nováčkem, tak nemáte šanci na úspěch. Výsledky výstav jsou kolikrát dané už dopředu. Fungují zde známosti, rozhodčí v kruhu posuzují svoje psy a chovatelé jsou schopni čehokoliv, aby neodjížděli s prázdnou. Chápu, je to byznys a víc titulů znamená víc peněz za štěňata nebo za potencionální kryti.
Jelikož je moje fenka bez PP, tak jsem byl ušetřen zklamání a rozhořčení vystavovatelů a začal jsme s ní jezdit na dostihy psů. Terenní dostihy psů nebo-li coursing, je ideální způsob, jak unavit psa a dopřát mu to, co má na normální vycházce zakázáno, a to štvát kořist. V tomto případě je kořistí igelitový střapec, který nenechá v klidu žádného psa s kořistnickým pudem.
Princip je jednoduchý. Dva psi pronásledují navijákem tažený střapec přes různé terénní nerovnosti a pomocí kladek střapec uhýba do stran a tím se simuluje běh zajíce. Zdá se to jako naprosto jednoduchá a pro psy přirozená věc, ale kámen úrazu je v tom, že vítězem není ten nejrychlejší pes. Hodnotí se totiž nejenom rychlost, ale i spolupráce s druhým psem, chytrost psa, vytrvalost a zájem o střapec v cíli. Po součtu bodů ze všech těchto kategorii se určí vítěz. Je to podobné jako v krasobruslení, kde několik rozhodčí hodnotí výkon dle svého názoru a pohledu na věc.
Tato psí aktivita se u nás provozuje jen pár let a každým rokem se počet účastníků coursingu rapidně zvyšuje. Už to nejsou jen tréninky v přátelské atmosféře, ale i spousta závodů o různé tituly, a to jak tituly zadávané pořádajícím klubem, tak pro mě zcela nepochopitelně i tituly pracovní, zapisované do průkazu původu.
Už to není příjemné setkání pejskařů, ale neustálé hádky o to, jak je možné, že tento pes měl o bod více než ten druhý. K tomu se přidává rivalita pořádajících klubů a aby toho nebylo málo, tak se majitelé chrtů rozhodli, že coursing je sport jen pro jejich psy a nechrtí plemena nemají na závodech co dělat.
Naštěstí zvítězil zdravý rozum a zřejmě i ekonomické myšlení a tento nesmysl byl zrušen. Majitelé nechrtích plemen tak mohou i nadále vést svoje spory o body a chlubit se tituly, které si vyběhal jejich miláček.
Samozřejmě existuje spousta dalších psích aktivit, flyball, frisbee, sportovní kynologie, ale bohužel všude to vypadá stejně. Závist, zášť, pomlouvání a jiné nekalé praktiky. Tohle je vizitka našich pejskařů a já osobně budu už raději jezdit jen na akce, kde se žádné body nepočítají a panuje tam opravdu přátelská atmosféra.
