My máme dva a rozhodně se nenudíme. Dokážou nás rozesmát stejně tak jako přivést k šílenství.
Gary a TaraMel
Zvoní budík, snažím se vstát, ale nejde to. Na nohou mi leží Gary a na moje pokusy o vyproštění reaguje jen lehkým vzdychnutím a pootevřením jednoho oka. Ale není to jediná překážka na cestě do koupelny. Musím se ještě prodrat přes přítelkyni, která spokojeně spí v objetí s Tarou. Opatrně je přelezu, zkontroluji jestli jsem je při té akrobacii náhodou neodkryl a odkráčím do koupeny.
V práci se několikrát za hodinu moje myšlenky ubírají k tomu, co dělají a jestli jsou v pořádku, až začínám pochybovat o své normálnosti. Nemám tušení, jak to bude vypadat, až ke starostem o psy přibudou i děti. Koukám na hodiny a těším se na tu radost, jakou mají z toho, že jsme se jim vrátili domů a nenechali je napospas smrti hladem.
Padla a vyrážím k domovu. Po cestě přemýšlím, že se mi dneska v tom hnusným počasí vůbec na procházku nechce. Ale tohle jim nikdo nevysvětlí, tudíž budeme pěkně společně moknout. Před domem už stojí auto. Miláček je dnes první doma. Vytahuji klíče a přes dveře slyším jen řev moji drahé polovičky "Taro, ty seš takový neskutečný prase, už mě s tím fakt sereš." No, asi si ještě venku zapálím, nemusím být u všeho.
Trochu se to uklidnilo, tak odemykám a ke dveřím letí Gary a za ním plíživým krokem Tara. Po krátkém přivítání se okamžitě dekuje do pelechu a čeká, co bude, až i já objevím obývák plný odpadků a zbytků jídla. Chce se mi smát, ale při pohledu na značně rozčílenou přítelkyni solidárně mlčím. No je to holka šikovná, ta naše zrzka. Využije každé příležitosti k tomu, aby se dostala do odpadkáče nebo někde něco sežrala. A aby toho nebylo málo, tak na sedačce je pěkně upravené místečko, kde se někdo z nich celý den válel, i když tam mají zákaz. Vypadá to taky na Taru. Polštáře jsou rozházené po zemi a deka odhrabaná, aby mohla spát na pěkné bílé sedačce a zapíchat do ní několik svých zrzavých chlupů.
Bereme je ven a pomalu se všechno vrací do pohody. Psiska lítají po louce, okusují si hlavy, přítelkyně se začíná usmívat a všechny nás pomalu obaluje krásné blatíčko po nikdy nekončícím dešti. Doma jdou oba trpět do sprchy a hned poté osobitým způsobem dávají najevo, že mají neskutečný hlad a je nejvyšší čas naservírovat večeři, jejiž přípravu oba pečlivě kontrolují. Podle louže, která pod nimi vzniká odkapáváním provazců slin, jim bude určitě chutnat.
Nastává chvíle klidu. Po vysátí misek v rekordním čase oba ulehají do pelíšku a nechávají si zdát něco hezkého, Tara zřejmě o shnilém ohryzku, co našla v koši, a Garyn o myšce, kterou se neúspěšně snažil vyhrabat.
No jsou to naše milovaná psiska .
