Víte jak dlouho můžete čekat na vyproštění po nehodě na D1 ?

V případě nehody v obci se pomoci záchranářu dočkáte v řádu několika málo minut, ale na dálnici se vaše trápení v bolestech může prodloužit až na několik desítek minut..Budiž tenhle článek poučením pro všechny řidiče stojící v koloně před nehodou.

Stalo se to jednoho podzimního večera. Venku se stmívá a odjíždíme z holešovického výstaviště do Brna. Provoz je v pohodě a lehce začíná padat mlha. Klasický podzimní večer. Kromě toho, že mi dochází nafta, to nevypadá na žádný zdržující komplikace. Zajíždím na pumpu.

Nestačím ani zaplatit a zvoní mi mobil. Volá kolega z našeho druhého auta, že kousek za pumpou je nehoda. Prý je to na horizontu a je tam silná mlha, tak ať do toho nevletím. Ale dá se to projet.

Kolega nekecal. Mlha je jak z večerníčku o rákosničkovi. Zpomaluji a i když nic nevidím, zapínám blinkry a dojíždím k nehodě. Zastavuje mě nějaký pán a ptá se jestli nemám v autě něco na otevření zdemolovaných kapot a odpojení baterek. "Jo mám", odpovídám mu a parkuji auto za nehodou. Hledám v nářadí pajsr a rozhlížím se kolem sebe, co se vlastně stalo. Je tu autobus lehce odřený od kamionu a v něm dodávka a osobák. První se snažíme odpačit kapotu na osobáku, ve kterém zůstala zaklíněna starší paní naříkající bolestí a kolem auta pobíhá její dcera, která řídila a očividně je v šoku. Během minuty se nespočetněkrát zeptala, kdy přijede sanitka.

Konečně se nám daří odpáčit kapotu a odpojit jiskřící baterku. Pod nohami nám praská všude přítomné sklo a vzduch je nasáklý pachem provozních náplní. Jdeme k dodávce, která nevypadá zase tak moc poškozena, ale až teď zjišťuji, že uvnitř je pořád řidič i spolujezdec. Po otevření kapoty mi je jasné, že to byla velká rána. Motor totiž zajel někam do útrob auta a po vypáčení dveří řidiče mi začíná být trochu nevolno. Palubní deska je po celé délce otevřená jak konzerva a všude kaluže krve. Řidič komunikuje, ale zmůže se jen na to, aby nám řekl, že ho to hrozně bolí. Spolujezdec nekomunikuje.

Je skoro 20 minut po nehodě a konečně dojíždí policejní hlídka. Čekali byste nějakou pomoc zraněným ? Tak to se pletete. Potvrdili mobilem posádce sanitky počet zraněných a uzavřenou dálnici, aby mohli přijet protisměrem. Vyžádali si svědky do auta k sepsání protokolu a se slovy, že tady stejně nic nezmůžou odešli do auta.

Sanitky dojely po necelé půlhodině od nehody a posádky začaly okamžitě s podáváním utišujicích prostředků a kontrolou zranění všech účastníků nehody. Víc udělat nemůžou a čekají na hasiče, které už všichni slyšíme přijíždět. K našemu úžasu nejedou v protisměru jako sanitky, ale musí až dolu na sjezd a pak zpátky. Nikdo jim totiž nezavolal, že dálnice je zavřená.

Tahle zdánlivě maličkost znamenala dalších patnáct minut čekání zraněných na pomoc, protože prodrat se stojící kolonou vozidel byl nadlidský výkon.  Každý zastavil, tak jak mu to zrovna vyšlo a někteří dokonce od zaparkovaných aut uprostřed dálnice odešli, aby se podívali, co se vlastně stalo.

Pak už to šlo všechno hrozně rychle. Vyproštění lidí bylo dílem okamžiku a zatímco hasiči společně se záchranáři pomáhali zraněným, policie sepisovala svoje protokoly.

Spolujezdec v dodávce se pomoci už nedočkal. Bylo mu 18. let. Kdoví, třeba by mu těch několik minut zdržení se hasičů v koloně zachránilo život.

Hluboká poklona a čest profesionální práci záchranářů a hasičů.