Telefonát do Tel Avivu aneb brání Izraelci jen sebe?

Nebrání vlastně i náš svět a naši kulturu? Moje odpověď zní jako jasné ANO, brání i NÁS! Právě teď jsem položil telefon a ukončil rozhovor s člověkem, někým poměrně blízkým, na kom mi záleží, a kdo je v bezprostředním ohrožení. Voláme si pravidelně, párkrát do roka. Poslední telefonát však nebyl tak poklidný jako v uplynulé době. „Táni, kdyby bylo nejhůř, přijeďte s manželem a dětmi. Ubytuji Vás u sebe a v klidu přečkáte ten nejhorší čas a pak se vrátíte“. 

útočné raketové systémy jsou stále dokonalejší a rakety teroristů mají mnohem delší dolet než v minulosti foto: aljazeera.com

To byla jedna z vět , kterou jsem vyslovil, i když jsem dopředu věděl, jakou na ni mohu očekávat reakci. Samozřejmě mi moje kamarádka, žijící a pracující v Tel Avivu, slušně poděkovala a řekla to, co jsem podvědomě věděl, že uslyším. „Ne, ne, my neustoupíme, nás z domova nikdo nevyžene, pokaždé když nás pokoří, zase se zvedneme“.

Vím, že jsem možná jako ta „naivní blondýna z Účastníků zájezdu“, ale pořád si kladu otázky proč to tak musí být? Proč někdo bezdůvodně unese tři studenty a vezme jim život jen pro jejich vyznání a příslušnost k nějakému národu. Kde se bere tolik nenávisti? Kdo ji podněcuje?

Na druhé straně - proč musel zemřít ten nevinný arabský chlapec? Kde se bere ta vzájemná nevraživost? Proč na mé přátele v Izraeli, žijící a poklidně pracující ve své zemi, létají stále dokonalejší a nebezpečnější rakety? Nepřipadne mi vůbec normální, aby například Táňa, moje kamarádka, žila se svou rodinou v takovém stavu smíření s věcí, že řekne: „No víš, my jsme smíření se svými životy, rakety lítají a my si o to víc vážíme každé chvilinky, co jsme spolu jako šťastná rodina“. Není mi to lhostejné. Mají stejně staré kluky, jako je můj starší syn.

Na svůj mobil jsem si dnes nainstaloval aplikaci Red Alert: Israel. Jejím účelem je totiž informovat o právě letící raketě na dané místo "na Sióně". Takže od rána mi píská telefon s upozorněními typu „pozor, raketa letící na Tel Aviv“ nebo-li v originálu  „allert, rockets attack: Ashkelon“. Nevydržím to už dlouho, je to velmi nepříjemné. Prográmek bude za chvíli odinstalovaný. Telefon píská pořád dokola. Já si to mohu dovolit udělat. Ale nevinní lidé, žijící v dotčené oblasti, bohužel nemohou. Oni totiž toto neštěstí prožívají na vlastní kůži!

Lybie, Egypt, Sýrie, nyní Irák. Na řadě jsou Saudská Arábie a Jordánsko! Dnešní stať dr. Mordechaie Kedara, zveřejněná na serveru eretz.cz je v mnohém pravdivá. Autor mluví o tom, že si to možná neuvědomujeme, ale arabský svět se radikalizuje. Šíítové se derou z Iránu na západ. A mají jaderné zbraně! Téměř zničené a nefungující státy, ve kterých proběhlo takzvané „arabské jaro“ ovládají radikálové. Nemůže se to stejné stát i v Palestině? Jak by se tato byla schopna bránit proti případnému „bratrskému útoku“ radikálů, kteří se zanedlouho – možná -  ocitnou v Jordánsku? Vám připadne myšlenka, že Islámský stát Iráku a Sýrie (nebo v jiné verzi názvu Islámský stát Iráku a Levanty), bude brzy expandovat dál na západ, jako fantaskní? Ne, to rozhodně není žádná sci-fiction! Jedná se o reálnou hrozbu! A Izraelci jsou bezprostředně blízko. Proto si to uvědomují už teď, kdežto nám, "zabedněným" Evropanům to dojde zase "až bude pozdě".

V průběhu psaní tohoto zamyšlení zachytila „Železná kopule – Iron dome“ pět raketových útoků. Z Gazy letěly střely směr na hustě obydlené oblasti Tel Avivu, Aškelonu, na starobylý přístav Jaffa, dokonce až do Hadery letěla nová, moderní raketa typu M 302, dodávaná palestincům ze Sýrie. Několik střel dopadlých na Negevskou poušť nepočítám. Bůh žehnej Dr. Dani Golanovi, plukovníku izraelské armády, který systém obrany před nebezpečnými raketami vyvinul! Tolik zachráněných životů!

Kdy už si konečně západní vlády uvědomí, že tento problém není jen v nějakém lokálním konfliktu!? Kdy už se probudíme z našeho spánku a prozřeme? Svět se změnil. Téměř celý arabský svět je a do budoucna bude ovládán klikou radikálních šíítů, kteří v Iránu sedí na atomových bombách a dlouhá léta sní o něčem téměř identickém a možná ještě daleko nebezpečnějším, než o čem snil jiný „zlý člověk“ – Adolf Hitler! Kuriózní je na této situaci to, že my Evropané, jsme těm „arabským jarům“ tleskali. Brzy nám však náš naivní úsměv ztuhne na rtech. Až si uvědomíme, co se vlastně stalo. Radikálům se totiž povedlo něco o čem si léta mohli nechat jen zdát. Mají reálnou moc! A nejen my, Evropané, bychom si měli sypat popel na hlavu. Po tom, co provedli v Iráku, jsou to i Američané. Irák zničený, radikálové jsou desetkrát silnější než bezzubá vláda a "Amíci"? Najednou jsou fuč! Ticho. Irácká vládo námi instalovaná, poraď si teď sama, ubraň se přesile! To je náš klasický přístup. Přihlouplý alibismus - nejdřív "něco zpackám" a pak "zalezu za buk". Situace musí dostát zásadního obratu! Jinak bude pozdě. Evropo, militantní mudžáhidé se nezastaví na naší východní hranici!

Obranná akce „Ocelové ostří“, která se nyní děje v Izraeli a pravděpodobně vyústí i v nasazení armády, je akcí, která prozřetelně a na relativně krátký čas,  vrátí radikály o pár měsíců zpět. Snad to bude dostačný čas, aby západní vlády opustily svou pozici hybernace a probudily se.

Bojím se totiž toho, co přijde, jakmile se teroristé „znovu nadechnou“. Ano, Evropo, vzpamatuj se, radikálové, po krvi žízniví, vyznávající středověk v poměru s našimi zvyklostmi, jsou už téměř tvými sousedy!

Kde jsou ty časy, kdy Židé a Arabové žijící kolem přístavu Jaffa až do devatenáctého století v souladu,   byli jako nerozluční bratranci. Národy vzájemně se podporující, navštěvující se a spolupracující téměř jako rodina. Opravdu to tak bylo. Věřte nebo ne, ale bylo! Než se jim do toho začali plést cizinci. Cizí islamisté do té doby na území Palestiny nikdy nežijící a my - západní svět! Zlom však podle mne nastal především v momentě, kdy se do věcí vložil Velký Muftí z rodiny al-Husajni a myšlenku Islámu využil k prosazování vlastních mocenských a majetkových zájmů a dokonce se nebál spolupracovat s fašistickým Německem. Tento pán neměl pramálo nic společného s původními Araby žijícími na území Izraele a - odvážím se tvrdit - i pozdější osidlování nepůvodními vyzvavači Islámu je jeho práce. Proč nikdo neřekne, že do té doby, než bylo náboženství zneužito tak, jak říkám, byl relativní klid ? 

Buďme méně radikální a hledejme, co nás spojuje a ne to, co nás rozděluje. Žádný fanatismus světu nepřinesl nic dobrého! Ale s jedním se nikdy nesmiřme a nebuďme naivní. Se zlem! S tím naložme tak tvrdě, tak jak si to jen zaslouží! Stejně tak, jak si to zasloužili fašisté v Německu. A přistupujme k radikálům stejně. Každý Arab není radikál. Stejně jako každý Němec nebyl fašista!

To co se nyní děje beru tedy jako obranu „dobra“ před fanatiky. Snad si to uvědomí už brzy i představitelé západního světa a začnou konat a ne jen „filozofovat“.

Táňo a Davide, zdravím Vás do Izraele a modlím se za Vás! Bráníte i náš svět a naši kulturu!