USA opět narazili na tzv dluhová strop. Je jeho navýšení pouze formalitou? Je dobře, že jsme nešli "maďarskou cestou"? Tomu a dalším tématům se věnuje následující článek
Ve čtvrtek končícího týdne narazily Spojené státy opět na tzv. dluhový strop (31,4 bilionu dolarů). Tato situace není nikterak vyjímečná, mezi lety 1997 a 2022 musely Spojené státy navyšovat dluhový strop celkem 22x. Na druhou stranu toto navyšování ne vždy proběhlo zcela hladce - v roce 2011 byl dluhový strop navýšen opravdu na poslední chvíli, a ratingová agentura Standard & Poor's poprvé v historii snížila Spojeným státům rating. Tento krok vyvolal následně výkyvy na světových finančních trzích. Při současné napjaté geopolitické situaci (snahy sundat dolar z pozici rezervní měny) a nestabilitě finančních trhů by zpochybnění solventnosti Spojených států mělo patrně ještě výrazně negativnější dopad než v roce 2011 - mimo jiné už proto, že dluh Spojených států od roku 2011 výrazně narostl, tedy jejich dluhopisy drží více věřitelů. Americká ministryně financí Janet Yellenová přistoupila k mimořádným úsporným opatřením, díky kterým budou Spojené státy schopny splácet svůj dluh do začátku června. V případě, že kongres, v němž mají většinu republikáni, do začátku června neodsouhlasí navýšení dluhového stropu, může se situace na finančních trzích výrazně zhoršit. Otázka je, kdo by z takové situace nejvíce těžil, a kdo by na ní prodělal.
Ze Spojených států v tomto týdnu přišla data jasně ukazující na zpomalování inflace, ale i hospodářského růstu (případně na nástup recese). Meziměsíčně se maloobchodní tržby propadly o 1,1% (meziročně sice nominálně vzrostly o 5,3%, ale jen díky inflaci, reálné tržby klesly). V prosinci rovněž meziměsíčně poklesla o 0,7% průmyslová výroba. Celkově data ukazují na poměrně rychlé zpomalování americké ekonomiky, a s velkou pravděpodobností přinutí FED dále zpomalit tempo zvyšování sazeb o 0,25% (které navrhuje například prezident filadelfského FEDu Patrik Harker). Nicméně hlasující členové FEDu se shodují, že sazby by měly ve finále vysoupit nad 5%.
Podle všeho se letos naše ekonomika propadne. Prognózy analytiků významných bank se shodují na tom, že propad bude menší než 1%, a nebude tedy nijak dramatický. Pozitivní domácí náladu podporuje i prosincový pokles cen průmyslových výrobců (meziměsíčně o 1,1%, ročně nárůst už jen o 20,1%). Tento trend se bohužel zatím neprojevuje u zemědělských výrobců, kde ceny rostly meziměsíčně o 1,7% a meziročně o 27,3%. Dodejme, že v průmyslu ceny klesly zejména díky poklesu cen ropy, a tento pokles může být bohužel z mnoha důvodů dočasný (zvýšení spotřeby v otevírající se Číně, možné snížení ruské produkce,...). Na možný nedostatek ropy (a tedy růst její ceny) upozornil v Davosu šéf Saudi Aramco Amin Nasser. Saudi Aramco dodává na trhy cca 10% celosvětové produkce ropy.
Mezinárodní měnový fond doporučuje České národní bance, aby v blízké budoucnosti zvýšila úrokové sazby. Podle expertů MMF jsou stávající sazby nedostačující pro stlačení inflace na cílová 2%. Po téměř 16% průměrné inflaci za rok 2022 může totiž dojít k zakořenění vyšších inflačních očekávání ve společnosti, a přizpůsobení jejího finančního chování (zvýšení útrat a mzdových tlaků). Takto “zabydlená” inflace se zastavuje podstatně hůře.
To, že klesající inflace zdaleka neznamená, že je “hotovo”, připoměl ve svém rozhovoru pro Bloomberg i přední světový ekonom Olivier Blanchard. Připoměl vývoj inflace v sedmdesátých letech minulého století, kdy inflace dvakrát výrazně polevila, aby následující rok vystřelila na nová maxima.
Před pár měsíci si mnozí z nás kladli otázku, proč naše vláda nepostupuje při boji s vysokými cenami stejně, jako v Maďarsku, Současný vývoj maďarské inflace, která dosáhla již 24,5% ukazuje, že cesta premiéra Orbana nebyla patrně dlouhodobě udržitelná. Maďarsku v důsledku rostoucí inflace snižila ratingová agentura Fitch výhled ratingu ze stabilního na negativní (BBB). Tento pokles hodnocení může Maďarsku výrazně prodražit obsluhu státního dluhu.
