Americká centrální banka na rozdíl od té evropské zpomaluje při zvedání úrokových sazeb. Je opravud evropský bankovní trh odolnější než ten americký?
V minulém týdnu zvýšila americká centrální banka úrokové sazby o 0,25%. Ještě před dvěma týdny (před pádem 16. největší americké banky SVB) čekali všichni, že FED zvedne sazby o 0,5%. Situace z pohledu inflace se nikterak nezměnila (zejména pracovní trh zůstává nadále napjatý - počet nových žádostí o podporu v nezaměstnanosti zůstal i minulý týden pod 200.000). Důvodem pro nižší než původně zamýšlené zvýšení sazeb jsou obavy o stabilitu bankovního sektoru. V následujících měsících (možná i letech) budeme patrně svědky poměrně výrazného kličkování FEDu mezi vracející se inflací a ekonomickými otřesy. Těm se podle statistiky americká ekonomika pravděpodobně nakonec stejně nevyhne - od roku 1913 (kdy byla založena americká centrální banka) do dnes zvedl FED sazby 17x (nepočítám současné zvyšování sazeb) a jenom 3x to nevedlo k recesi. Bez recese se totiž většinou inflace nezbavíme. Inflaci přiživuje napjatý trh práce (nedostatek zaměstnanců vytváří tlak na růst mezd), a ten je třeba “ochladit” - tedy musí ubýt pracovních míst. Nejrychlejší cestou, jak toho dosáhnout, je nechat zkrachovat firmy, které přežívají pouze díky levným půjčkám (údajně jich je více než 20%). Koneckonců na finančních trzích se říká, že když FED šlápne na brzdu (= zvýší sazby), někdo proletí čelním sklem (= někdo zkrachuje).
Objektivně je třeba přiznat, že americký regulátor (FED) chystá zpřísnění regulace bank, které mimo jiné zpřísní pravidla pro poskytování úvěrů. Analytici se shodují, že toto zpřísnění je ekvivalentem zvýšení sazeb o 0,25 - 1%.
Z tohoto pohledu je Evropská centrální banka důraznější - předminulý týden zvýšila sazby o 0,5% bez ohledu na to, co se děje v bankovním sektoru. Paní Lagardová (guvernérka ECB) vyrazila do boje s inflací se stejnou odhodlaností, s jakou ji donedávna popírala (v době, kdy bylo jasné, že inflace je tu). Inflaci označila za monstrum, které je potřeba bacit do hlavy. Je pravda, že jádrová inflace v eurozóně nezpomaluje, a stejně jako Spojené státy se i eurozóna potýká s napjatým trhem práce - i když 6,1% nezaměstnaných vypadá z našeho pohledu jako obludné číslo (v rámci EU máme nejnižší nezaměstnanost), jedná se o nižší nezaměstnanost, než jaké bylo předpandemické minimum v březnu 2020 (6,5%). Tedy důvody pro zvedání sazeb tady jsou a podle analýz jsou evropské banky v lepší kondici, než ty americké. Tomu ale neodpovídá dění kolem největší německá banky Deutsche bank, jejíž akcie se minulý týden výrazně propadly v důsledku růstu nákladů na pojištění dluhopisů této banky proti riziku nesplácení. Deutsche bank byla již v minulosti označována jako problematická banka plná toxických aktiv.
Že se inflace může vrátit zpět k růstu, ukazuje dění ve Velké Británii. Zdejší inflace místo poklesu pod 10% zrychlila na 10,4% (z 10,1%). Britská centrální banka zareagovala dalším zvyšováním sazeb na 4,25% (nejvyšší od října 2008).
Přejme si, aby naše inflace již pouze klesala alespoň tak rychle, jak to odhadují analytici z ČNB.
