Události prvního týdne letošního roku zatím ukazují spíše na pozitivní vývoj v roce 2023. Nebo byla inflace jen předzvěstí hospodářské recese, která nás teprve prověří
Jsem rád, že tentokrát mohu přinést alespoň pár pozitivních zpráv (tak trochu i zde záleží na úhlu pohledu),
Dobrou zprávou je, že se u nás v prosinci proti listopadu zlepšil průmyslový předstihový ukazatel PMI. Z listopadových 41,6 bodů vzrostl v prosinci na 42,6. Jen připomínám, že hodnota ukazatele se počítá mimo jiné z počtu nových objednávek a zaměstnanosti v daném odvětví. Je pravda, že jakákoliv hodnota indexu pod 50 znamená, že se dané odvětví smršťuje (omezování produkce místo jejího růstu). Výsledky průmyslové produkce jsou k dispozici zatím pouze za listopad, ale i ty byly pozitivním překvapením. Místo očekávaného propadu vzrostl tuzemský průmysl meziměsíčně o 3,1% (zde pozor na přílišný optimismus, v říjjnu výroba meziměsíčně klesla o 3,7%, tedy srovnávací meziměsíční základna byla nízká), a meziročně o 0,5%. Na pozitivním výsledku se podílela zejména automobilobá výroba, kde se díky zlepšení v dodavatelských řetězcích začaly masivně zpracovávat objednávky nashromážděné za poslední měsíce. Za rok 2022 si průmyslová výroba připíše pravděpodobně růst něco přes 3%, letos se zde patrně dočkáme mírného propadu. Výroba aut také výrazně pomohla zahraničnímu obchodu (jeho bilance značnou měrou ovlivňuje HDP), který bohužel i tak skončil v listopadu deficitem 25 miliard korun, a schodek za rok 2022 bude činit kolem 200 miliard Kč, což bude určitě nejvyšší schodek v historii České republiky. Na vině jsou zejména ceny dováženého plynu a ropy.
Podle agentury Bloomberg je česká koruna jedním ze tří (vynecháme-li čínský juan) světových vítězů posledních 3 let, tedy období 2020 - 2022. Do tria ještě patří švýcarský frank a singapurský dolar. Všechny tři měny dokázaly od začátku roku 2020 do tohoto pátku posílit proti dolaru (česká koruna o 0,21%). Je pravda, že koruně hodně pomohly v posledních měsících silné intervence ČNB, a v současnosti se analytici shodují, že neexistují fundamentální důvody pro současný silný kurz koruny proti dolaru či euru (snižující se rozdíl mezi úroky na dolaru či euru a koruně, předpokládaný pokles HDP, roční schodek rozpočtu). Je pravda, že podobně silná byla koruna naposledy v roce 2008 těsně před hospodářskou recesí.
Státní rozpočet za celý loňský rok zaznamenal schodek 360,4 miliardy korun. Státní dluh se zvýšil na 2 895 mld. Kč, což při očekávání ohledně vývoje nominálního HDP značí úroveň zadlužení kolem 43,5 % HDP. Pro letošní rok plánuje vláda schodek 295 miliard korun. Podle šéfa Národní rozpočtové rady, Mojmíra Hampla, je schodek pod 300 miliard nereálný, a jeho odhad je 350 - 360 miliard. Smutné je, že se už nedohadujeme, zda bude rozpočet vyrovaný, přebytkový, či schodkový, ale jen jak moc se zadlužíme.
Český stát loni vybral na daních 1,184 biliony korun, tedy o 13,2% více, než v roce 2021. Růst výběru téměř kopíruje inflaci, a tak je stát (patrně jediný) dlužník, kterému rostou příjmy stejně rychle, jako inflace, a tedy mu inflace zmenšuje dluhy. Dluhy, které platíme my, občané, a to na daních (které pravděpodobně porostou) a poklesem kupní síly našich úspor (díky inflaci).
Meziroční inflace v Německu v prosinci činila podle metodiky Eurostatu 9,6 % (v listopadu 11,3 %), což je pozitivní překvapení. Výrazně k tomu přispěla pomoc spolkové vlády domácnostem v oblasti energií. Jedná se o obdobu našeho úsporného tarifu. Současně s tím v prosinci poklesl počet nezaměstnaných v Německu o 13.000. Předpokládám, že se ECB (Evropská centrální banka) bude při zvyšování úrokových sazeb řídit spíše trhem práce (který je velmi silný), a bude ve zvyšování sazeb pokračovat.
V eurozóně poklesla v prosinci inflace z listopadových 10,1% na 9,2%. Pokles je zapříčiněn zejména - stejně jako v Německu - opatřeními vlád proti energetické drahotě. To, že inflace zdaleka ještě neustupuje, indikuje tzv. jádrová inflace (růst cen bez cen energií a potravin), která v prosinci proti listopadu vzrostla o 0,6% na meziročních 5,2% (listopad 5%). I v listopadu rostly v eurozóně výrobní ceny svižným tempem - meziročně o 27,1%.
Ve Spojených státech byl zveřejněn zápis z prosincového zasedání FEDu, ze kterého jasně vyplývá, že FED je rozhodnut zvedat sazby i za cenu recese, a neočekává letos jejich pokles (jednomyslně). V tom se liší od finančního trhu, který spíše doufá, že pokles sazeb začne v létě. Je to jasný signál, že FED vnímá současnou inflaci jako vážné nebezpečí pro americkou ekonomiku, a vynaloží maximální úsilí pro její zastavení. Na vyšší sazby již zareagovaly americké hypotéky, jejichž počet meziročně klesl v posledním týdnu loňského roku o více než 13%.
V prosinci došlo v USA k poklesu aktivity ve službách, i v průmyslu, a kompozitní PMI index se propadl na 45 bodů. V poklesu jsou všechny oblasti z nichž se index počítá, vyjma zaměstnanosti. Ta v prosinci dokonce vzrostla - nezaměstnanost klesla na 3,5%. Nízká nezaměstnanost, a stále vysoký počet nových pracovních míst představují inflační tlaky, se kterými bude v následujících měsících nadále FED bojovat zvyšováním úrokových sazeb.
Podle šéfky mezinárodního měnového fondu, paní Kristaliny Georgievové sklouzne letos třetina světové ekonomiky do recese. Mezinárodní měnový fond vloni čtyřikrát po sobě snížil odhad globálního ekonomického růstu pro letošní rok.
V rozhovoru pro televizní stanici BBC uvedla ekonomka společnosti Moody's Analytics Katrin Elová, že pravděpodobnost globální recese je nepříjemně vysoká. Podle ní se Evropa recesi nevyhne, Spojené státy balancují na hraně.
Jak moc jsou výše uvedené předpovědi správné, uvidíme v následujících 12 měsících
