Je neděle večer, a tedy je čas ohlédnout se významnými ekonomickými událostmi uplymulého týdne s cílem přinést podněty k zamyšlení. Rozhodně se nepouštím do politických ani ekonomických analýz a investičních doporučení.
Pro nás nejdůležitější událostí bylo středeční zasedání bankovní rady České národní banky, na kterém její členové odsouhlasili zvýšení základní úrokové sazby o 125 bazických bodů, a ta tak dosáhla 7%, což je nejvýše od května 1999. V médiích se množí články chválící či zatracující postup bankovní rady. A často mají obě strany ve svých podpůrných argumentech pravdu. Spíše než hledat, který názor je ten “správný”, je třeba se zaměřit, k čemu ta či ona politika ČNB povede, a jak se proti jejím dopadům co nejlépe zabezpečit. I z tohoto pohledu je tedy důležité, že z ČNB již zaznívají názory, že by maximum inflace mohlo být 18%.
S tématem inflace souvisí recese, o které se stále častěji slyšíme od politiků i ekonomů. Recese je definovaná jako dva kvartály po sobě mezikrartálně klesající HDP. Vzhledem k tomu, že se americká ekonomika v prvním kvartále propadla, a v tomto kvartále se pohybuje kolem nuly, je riziko recese poměrně reálné. To by dále podkopalo výhled spotřebitelů a jejich ochotu utrácet. S tím patrně počítá i guvernér FEDu, který k tomu ve svém vystoupení s Senátu uvedl, že dosažení tzv měkkého přistání (tedy mírný dopad zvyšování sazeb na ekonomiku) bude velmi těžké dosáhnout. V tomto kontextu příliš povzbudivě nevyznívá ani výrok americké ministryně financí Janet Yellenové, která o víkendu prohlásila, že americká ekonomika sice zpomalá, ale recese není nevyhnutelná.
Agentura Bloomberg se zaměřila na stav trhu nemovitostí v OECD státech. K hodnocení, jak moc je trh “nafouknutý” bylo použito pět indikátorů. Nejdůležitější z nich je poměr ceny a nájemného (reálný výnos z nemovitosti - čím nižší, tím spekulativnější jsou nákupy investičních nemovitostí) a poměr ceny k příjmům (indikující míru dostupnosti bydlení bez použití hypotéky). Česká republika se v pomyslném žebříčku umístila na druhém místě (tedy země s druhým nejrizikovějším nemovitostním trhem), a to za Novým Zélandem. Rizikovost trhu s nemovitostmi nezahrnuje další faktory ovlivňující jeho stabilitu, jako je míra inflace, míra objem dluhu v nemovitostech a růst úrokových sazeb, které budou splácení tohoto dluhu prodražovat.
Německo se potýká s rekordním růstem výrobních cen v průmyslu. Ty v květnu proti dubnu vzrostly o 1,6%, a meziročně se jejich tempo zvýšilo na 33,6%, což je nejrychlejší růst těchto cen za celou historii jejich měření od roku 1949. To, že se tento růst následně propíše do spotřebitelských cen, není asi třeba zdůrazňovat.
Německému hospodářství rozhodně nepomáhá ani ruské omezení dodávek plynu, které jeho ceny tlačí dále vzhůru (a tím i naši elektrickou energii). Německá vláda vyhlásila stav výstrahy, tedy druhý stupeň ze tří na pomyslné škále naléhavosti situace. Třetí stav je stav nouze, kdy Spolková agentura pro sítě může rozhodovat, koho v dodávkách plynu upřednostní (jinými slovy, na koho se nedostane).
Inflace roste i ve Velké Británii, kde dosáhla 9,1%, a je nejvyšší za posledních 40 let (od března 1982). Výrobní ceny v květnu vzrostly nejvíce za posledních 45 let.
Podle OSN jsou aktuálně potraviny v reálném vyjádření nejdražší od 60. let minulého století. Drahotou potravin trpí zejména obyvatelé zemí “třetího světa”, jejich výdaje za potraviny spolkly již před růstem cen nadpoloviční část jejich přijmů.
