Ekonomické události v 18. týdnu

Zvyšování sazeb v USA i v eurozóně, u nás zůstávají sazby stejné. Co vše může růst sazeb způsobnit? 

Předchozí týden byl nabitý událostmi. Všechny námi sledované centrální banky (americký FED, evropská centrální banka i ČNB) řešily zvyšování sazeb v rámci boje s inflací. 

Tentokrát začnu u České národní banky. I když byly před jejím květnovým zasedáním signály, že by mohlo dojít ke zvýšení sazeb, nakonec úrokové sazby zůstaly na 7%. Hlasování o úrokových sazbách bylo ale těšné (4:3). Ve svém prohlášení označil guvernér ČNB Aleš Michl jako hlavního viníka současné vysoké inflace vládu a její liknavý přístup ke konsolidaci rozpočtu. Na prohlášení reagoval bezprostředně předeseda vlády Petr Fiala výrokem, že za potlačení inflace zodpovídá ČNB, Jsem zvědav, zda rozmíška mezi guvernérem a premiérem bude mít dopad na kurz koruny. 

O zvyšování úrokových sazeb jednala i americká centrální banka FED (přesněji řečeno její výbor FOMC), a to s výsledkem zvýšení sazeb o 0,25% na 5% - 5,25%. Sazby americké centrální banky jsou tak nejvyšší od roku 2007. Stejně jako u nás, i americký trh práce je napjatý, a možná dokonce více, než ten náš. V dubnu vytvořil soukromý sektor v USA 253.000 nových pracovních míst, přičemž analytici počítali pouze se 180.000. Míra nezaměstnanosti v dubnu dosáhla pouhých 3,4%, a je tak nejnižší od roku 1969 (na konci šedesátých let se v USA rodila největší inflace 20 století, která Spojené státy sužovala dalších 10 let).  Proč je trh práce z pohledu inflace tak důležitý? Nedostatek volných pracovníků zvyšuje tlak na růst mezd, a snižuje produktivitu práce.

Zvyšování úrokových sazeb zvyšuje stress regionálních amerických bank. Zejména u nich si totiž střadatelé vybírají své úspory, aby je investovali do lépe úročených aktiv (typicky státní dluhopisy). Dále pak rok zvyšování úrokových sazeb znamenal pro banky nerealizované ztráty v objemu odhadovaných 1,84 bilionu dolarů (díky poklesu cen státních dluhopisů), přičemž potíže s komerčními nemovitostmi tento dopad ještě zhoršily. Není tedy divu, že se do potíží dostala další regionální americká banka PacWest, jejíž akcie se během jednoho dne obchodování propadly o 50%. 

Sazby zvedala i evropská centrální banka - rovněž o 0,25% na 3,75%. V eurozóně se inflace vrátila k růstu a v dubnu dosáhla 7% (v březnu 6,9%).  

Podle statistiky Eurostatu poprvé od roku 2015 poklesly v Evropě ceny nemovitostí. Ve čtvrtém kvartále poklesly ceny napříč EU o 1,5 %. To je zásadní změna v ekonomice založené na úvěrech a zejména hypotékách. Mezinárodní měnový fond (MMF) v dubnu varoval, že by korekce cen nemovitostí mohla pokračovat a dokonce nabrat na obrátkách. MMF varuje, že pokud centrální banky dále zvýší své úrokové sazby, budou ceny klesat rychleji. MMF také varuje i před možností problémů se splácením hypoték. To by přineslo problémy nejen domácnostem, ale i bankám. To je mix, který se v mnohém podobá bankovní krizi z roku 2008. Evropská centrální banka musí tedy balancovat mezi potlačováním inflace a udržením stability hypotečního trhu, jehož otřes by mohl mít dopad i na stabilitu bank. To si pravděpodobně již před časem uvědomily řecké banky, které minimálně letos nebudou promítat růst úrokových sazeb ECB do úročení stávajících hypoték (většina hypoték v Řecku) nemá fixované úrokové sazby).

Centrální banky začínají řešit dilema jak vybalancovat boj s inflací a přitom neohrozit stabilitu bankovního sektoru. Pokud to bude zapotřebí, určitě upřednostní udržení bankovního systému, a tedy delší období vyšší inflace (a tedy potrestání střadatelů). 

Pozitivní zpráva je, že zvyšování úrokových sazeb snižuje spotřebu domácností (maloobchodní tržby) jak u nás (meziroční pokles o 8,1%), tak v eurozóně (meziroční pokles o 3,8%). To by mohlo v důsledku vést ke krachům některých méně efektivních firem a snížení napětí na trhu práce.  Snížení inflace by se obešlo bez otřesů v bankovním sektoru.