FED zvýšil sazby dle očekávání, ale i tak se americká burza houpala nahoru a dolů. Výhled na domáci ekonomiku není moc optimistický, ale optimismus se dnes v ekonomice hledá těžko
Je občas těžké určit, která z událostí končícího týdne byla ta nejdůležitější. Většina z nás vlastní tímto pravděpodobně zahraniční (většinou i americké) akcie a dluhopisy (ve fondech, životním pojištění s výnosem…). Proto pro nás považuji za nejdůležitější událost končícího týdne zasedání měnového výboru americké centrální banky, jenž má bezprostřední vliv na ceny amerických akcií a dluhopisů, ale i na cenu dolaru, ve kterém se naceňuje většina komodit (ropa, zlato, stříbro…). FED nezklamal, a opět zvýšil sazby o 0,75%. S tím trhy počítaly. Co ale investory naplnilo optimismem (ve smyslu zpomalení tempa, se kterým se sazby zvyšují), byla v prohlášení jedna věta o tom, že pro vyhodnocování další trajektorie sazeb budou centrální bankéři brát v potaz také již provedená zvýšení a prodlevu účinnosti měnové politiky na inflaci. To stačilo k tomu, aby americké indexy poskočily o téměř 1% vzhůru. Brzy po zahájení tiskové konference guvernéra FEDu J. Powella (v níž význam výše uvedené věty zlehčil) klesly indexy na nová minima. Z této epizody je vidět, jak moc jsou investoři nervózní, a jak moc se upínají k vidině obnovení růstu akciových trhů.
Nakonec investoři v pátek zajásaly nad vyšší nezaměstnaností, která vzrostla z 3,5% na 3,7%, a americké akciové trhy zaznamenaly silný růst (s vidinou toho, že rostoucí nezaměstnanost donutí centrální banku zpomalit či dokonce zastavit tempo zvyšování úrokových sazeb). Na druhou stranu americký soukromý sektor v říjnu vytvořil 260 tisíc nových pracovních míst (o 65 tisíc více, než se čekalo). Je skutečně zajímavé, že americká nezaměstnanost roste výrazně pomaleji, než by podle všeho měla. Jedním z důvodů je pokles produktivity práce, který je letos nejvyšší od roku 1949. Minule jsem zde psal o tom, že i když firmy mají nižší než očekávaný obrat, většinou předčí odhady ziskovosti. To, že firmám klesá produktivita zaměstnanců, a přitom mají nad očekávání vysoký zisk, je další indikátor toho, že se inflace ve společnosti zabydluje (firmy rychle zvyšují svoje marže v očekávání dalšího poklesu kupní síly peněz). To dokládá i meziroční růst amerických mezd, který dosáhl hodnoty 7%.
Na rozdíl od americké centrální banky ponechala ta česká úrokové sazby beze změny. Podle členky bankovní rady ČNB Karin Kubelkové současná sazby již dostatečně tlumí poptávku (například po nemovitostech), a snižují tedy inflační tlaky. Vyšší úrokové sazby by vedly patrně českou ekonomiku do hlubší recese. Pokles ekonomické aktivity v České republice signalizují tzv. předstihové ukazatele (index nákupních manažerů - PMI). Hodnota PMI pro průmysl klesla na hodnotu 41,7 bodů (méně než 50 znamená “smršťování se ekonomiky”). Pomineme-li období Covidu, klesl tento index takto hluboko za posledních 20 let pouze na přelomu 2008/2009. ČNB odhaduje pokles české ekonomiky v příštím roce o 0,7%.
Náš státní rozpočet na konci října skončil v deficitu 287 miliard korun. Rozpočet tak směřuje k celkovému letošnímu schodku 330 miliard (plán pro příští rok je schodek ve výši 300 miliard). Schodek může být kryt buď novým tiskem peněz (nekrytých růstem ekonomické produktivity a tedy posilováním inflace), a nebo navýšením daní, po kterém již volá například NERV (Národní ekonomická rada vlády). Ani jedna z alternativ není pro nás příjemná.
Inflace v eurozóně nadále roste. V Německu již dosáhla v říjnu meziročně 11,6%, a v celé eurozóně 10,7%. Vzhledem k zadlužení některých států eurozóny (Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko, Francie) však není možné, aby ECB zvedla úrokové sazby minimálně na takovou úroveň, jako FED (4% při inflaci 8%).
Lakmusovým papírkem ekonomické aktivity je objem přepraveného zboží. Z tohoto pohledu nevyznívá dobře výhled největšího kontejnerového přepravce - společnosti Maersk. Ta pro příští rok očekává pokles poptávky po kontejnerové přepravě o 2-4%.
Dalším varovným signálem je rostoucí zájem centrálních bank o zlato. Centrální banky nakoupily v letošním roce nejvíce zlata (v tunách) od roku 1967 (kdy byl ještě dolar vázán na zlato, a fyzické zlato mohlo být kompenzováno držením dolarů). Občas přeci jen guvernéři centrálních bank možná vědí, co je třeba udělat.
V USA jsme začali, a tam také dnes skončíme - podle analytiků agentury Bloomberg vstoupila Amerika do současného cyklu zvedání úrokových sazeb s inflací stejnou jako na začátku 70, let (mezi roky 1970 - 80 ztratil dolar téměř 80% kupní síly), akciemi naceněnými výše než v roce 2000, zadlužením (poměr dluhu k HDP) stejným jako na konci 2. světové války a nemovitostmi dražšími než v roce 2007. Cesta k ozdravení ekonomiky (minimálně té americké) tedy patrně nebude jednoduchá.
