rekordní únorový schodek českých financí, pokračující inflační tlaky v eurozóně i USA, a co si FED slibuje od rekordní diverzity na vedoucích pozicích
Končící týden přinesl v první řadě zprávu o tom, že inflace ani ve Spojených státech, ani v eurozóně nepolevuje tak rychle, jak se obecně čekalo.
Meziroční růst spotřebitelských cen v eurozóně v únoru zpomalil z lednových 8,6% na 8,5%. Ceny meziměsíčně rostly o 0,8%. Růst inflace byl dán zejména růstem cen potravin a služeb, nikoliv cenami energií. Vysoký růst spotřebitelských cen přiživila data z Německa, kde inflace po lednových 8,7% vyrostla v únoru na 9,3%. Ještě hůře se vyvíjá jádrová inflace eurozóny (růst cen bez cen energií a potravin). Ta z lednových 5,3% zrychlila na 5,6%. Stejně jako v USA, i v eurozóně je nezaměstnanost blízká historickým minimům (6,7%), a působí tak pozitivně na růst mezd a tedy i na další růst inflace.
V nadcházejícím týdnu zasedá evropská centrální banka, a je skoro jisté, že zvedne úrokové sazby o další 0,5%, tedy ze současných 3% na 3,5%. To může zvýšit tlak na kurz koruny vůči euro, a v krajním případě zdražit dovážené energie
Ze Spojených států přišla každotýdenní data o počtu nových žádostí o dávky v nezaměstnanosti. Jejich počet dále klesl a v týdnu do 25. února dosáhl pouhých 190 tisíc (pokud je počet týdenních nových žádostí nižší než 250 tisíc, je trh práce považován za napjatý, a tedy proinflační).
V tisku se objevila zpráva, že americká centrální banka (FED) dosáhla rekordní diverzity na vedoucích pracovních pozicích. Diverzity ve smyslu zaměstnávání žen a etnických menšin. Je to jistě záslužný krok, od kterého si FED slibuje názorovější pestrost při krocení inflace, a tedy snížení rizika omylů vedoucích k ekonomické krizi. Zde si nejsem tak úplně jist, že tento krok může fungovat - vždyť permanentně napjatý trh práce je zdrojem inflačních tlaků a nutí FED zvedat úrokové sazby, které mimo jiné přivedou ke krachu nejméně efektivní společnosti. Snažit se například takové firmy v sebeušlechtilejším zájmu chránit, a nechat zkrachovat ekonomicky produktivnější, může mít neblahý dopad na budoucí vývoj ekonomiky.
V Česká republice byla v tomto týdnu zveřejjněna hodnota souhrnného indikátoru PMI, mapujícího aktivitu v tuzemském zpracovatelském průmyslu. Ta v únoru klesla ze svého čtyřměsíčního maxima 44,6 na úroveň 44,3. Data tak signalizují, že ekonomická aktivita v českém zpracovatelském průmyslu klesá. Zhoršil se vývoj produkce a nových zakázek.
Ceny průmyslových výrobců v ČR v lednu vzrostly o 5,8 % proti prosinci a jejich meziročním tempo ve výsledku z prosincových 20 % kleslo jen na 19 %. To mimo jiné indikuje stále silné inflační tlaky, které se opět přenesou dříve či později do spotřebitelských cen.
Po lednovém schodku českých veřejných financí ve výši 6,8 mld Kč, se v únoru plně projevil jejich špatný stav. Rozpočet totiž dosáhl schodku 119,7 mld Kč, což je meziroční nárůst o 74,4 miliardy Kč. Jde o nejvyšší únorový schodek v historii České republiky. Za rekordním schodkem stojí především nárůst výdajů v sociální oblasti (+32,8 mld. Kč), pomoc občanům a firmám s vysokými cenami energií (+18,1 mld. Kč) a obsluha státního dluhu navýšená výplatou úrokových výnosů z protiinflačních státních dluhopisů (+11,4 mld. Kč). Výše schodku veřejných financí má negativní dopad na inflaci, neboť většina výše uvedených výdajů končí ve formě peněz na účtech občanů, čímž udržuje či dokonce navyšuje jejich koupěschopnost podporující inflaci.
