Proč padla SVB? Mají státy dost peněz na záchranu všech bank? Zvedla by ČNB sazby? Za jakých podmínek?
Patrně nejvýraznější událostí končícího týdne byl dozvuk pádu americké banky Silicon Valley Bank. V první řadě ukázal to, že banky jsou stále (i po regulatorních zpřísněních v roce 2008 - viz dále) zranitelné, a že případná panika střadatelů se dokáže šířit velmi rychle.
Důvody pádu SVB přehledně vysvětluje ve svém podcastu Juraj Karpiš (https://www.youtube.com/watch?v=aJcx4b6PyME&t=53s). Stručně řečeno, SVB doplatila na investování do amerických státních dluhopisů, které jsou považovány za nejbezpečnější investiční aktivum. Cena těchto státních dluhopisů vlivem růstu úrokových sazeb klesla (dluhopis má pevné úročení, a pokud roste jeho výnos vlivem růstu úrokových sazeb, klesá na volném trhu jeho cena). Proti poklesu cen dluhopisů se ale většina bank jistí. Ošetřením takových rizik se zabývá tzv. risk manager, kterého podle všeho SVB již 8 měsíců neměla. Nerealizovaná ztráta na dluhopisech byla tak velká, že “spolkla” téměř celý vlastní kapitál banky. To je něco, čeho si měl všimnout regulátor (FED). Bohužel, nevšiml. Druhý problém, který jde za regulátorem, či přesněji za státem, je změna legislativy, kterou prosadil předchozí prezident Donald Trump. Po finanční krizi v roce 2007 - 2010, do roku 2018 byla za strategickou banku, která musela mimo jiné splňovat přísná kritéria řízení rizik, považována každá banka hospodařící s aktivy vyššími než 50 miliard USD (tzv Dodd-Frank Act). V roce 2018 byla tento strop (“na popud” Donalda Trumpa) zvýšen na 250 miliard USD (SVB měla aktiva ve výši 205 miliard USD). Poučili jsme se z krize v roce letech 2007 - 2010? Patrně méně, než si myslíme.
Jelikož bylo v SVB více než 90% vkladů nepojištěných (nad 250.000 USD), rozhodla americká administrativa, že vyplatí veškeré vklady, tedy i ty nepojištěné (téměř 170 miliad USD). Zároveň FED nabídl všem americkým bankám, že jim na jeden rok vymění americké státní dluhopisy, které banky koupily před 14. 3. 2023, za dolary v nominální (nikoliv tržní) ceně dluhopisů. Na trh se tak dostávají opět značné objemy peněz, které, pokud se dostanou do oběhu, velmi pravděpodobně přiživí inflaci. Na druhou stranu si tímto krokem FED patrně připravil půdu k dalšímu zvedání úrokových sazeb (v nadcházejícím týdnu).
Nicméně panika se i přes tato opatření šířila dále, a stihla další regionální banky. Ještě stačila padnout Signature bank (i zde se vyplatil a americký pojistitel vkladů FDIC všechny vklady, tedy i ty nad 250.000 USD), a otřásala se banka First republic. Té přispěchalo na pomoc 11 amerických bank s částkou 30 miliard USD. I tak jí bude pravděpodobně snížen kreditní rating z B+ na BB+ (ještě před pádem SVB měla banka rating A-).
Nervozita se rychle přenesla do Evropy, a zde si vybrala první oběť v podobě výrazně strategicky důležitější banky - švýcarské Credit Suisse, která se již delší potýká s problémy. Této bance přispěchal na pomoc švýcarský regulator (centrální banka), který bance pomohl 54 miliardami USD. Bohužel, bank, které stojí na hliněných nohách máme v Evropě určitě vícero (hodně se mluví například o Deutsche bank).
Formální otázkou je, zda mají státy dost prostředků na to, aby prováděly takovéto záchranné kroky pro každou banku (například vyplatit střadateli vše bez ohledu na výši jeho vkladu). Odpověď je jasná - nemají. Těmito kroky se pouze prodlužuje současná inflace a nulový růst ekonomiky. Centrální banky nás utvrdily v mylném přesvědčení, že se o nás “postarají” (tedy, že nemusíme být zodpovědní).
Míra inflace v Evropské unii v únoru opět mírně klesla a poprvé od loňského července se dostala pod úroveň deseti procent. Tempo meziročního růstu cen zpomalilo proti lednu o desetinu procentního bodu na 9,9 %. Inflace se snížila i v České republice, kde však s hodnotou 18,4 procenta zůstává stejně jako v lednu třetí nejvyšší v celé unii (těch 18,4% je opět podle eurostatu, nikoliv podle metodiky ČSÚ).
Trhy čekaly, že Evropská centrální banka (ECB) sníží po “bankovním zemětřesení” tempo zvyšování sazeb. To se však nestalo, a ECB zvýšila tento týden sazbu o dalších 0,5% na 3,5% (nejvyšší sazba od listopadu 2008). Kromě toho ECB začne od dubna snižovat svoje portfolio dluhopisů (program APP) tempem 15 mld. EUR měsíčně.
Končící týden přinesl také data o americké únorové inflaci. Ta dopadla podle očekávání - meziročně rostly spotřebitelské ceny tempem 6% (0,4% meziměsíčně). Jádrová inflace dosáhla meziroční hodnoty 5,5%. Inflaci mírnily energie - meziroční růst pouze o 5,2%, ale živily potraviny - meziroční růst 9,5%.
Mezi investory se znovu rozhořela diskuze, o kolik (a zda vůbec) bude FED v příštím týdnu sazby zvedat. Většina renomovaných ekonomů (například bývalý ministr financí L. Summers) uvádí, že sazby na úrovni 5% inflaci na 2% nestlačí, a že je třeba posunout očekávaná maxima k 6%. Razantní záchranou bank si patrně americká administrativa připravila půdu pro další zvyšování sazeb.
Podívejme se ještě k nám do České republiky.
Podle Hypomonitoru ČBA činil objem čistých (tj. bez refinancnování) nových hypoték letos v únoru 6,5 mld. Kč. Meziměsíčně jde o nárůst o více než 20 procent. Leden byl ale extrémně slabý, a tak nelze tento nárůst přeceňovat.
Ve středu víceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová uvedla, že by ji květnová prognóza růstu mezd nad 10% přiměla k vážným úvahám o zvýšení úrokových sazeb. Mzdy ale podle paní Zamrazilové nejsou jediný domácí proinflační faktor: „Veřejné finance posílají do ekonomiky příliš mnoho peněz“. Dále zmínila, že ECB ve své prosincové zprávě posunula nahoru výhledy inflace pro letošní i příští rok a současně oddálila plnění inflačního cíle na závěr roku 2025. Tedy podle těchto výhledů je tady reálné riziko, že budeme dovážet inflaci ze zahraničí. ČNB ve své lednové prognóze inflace mimo jiné počítala s tím, že z EU budeme již na jaře dovážet deflaci.
Podle statistiky ČNB mají penzijní fondy nainvestováno více než 79% prostředků v dluhopisech, z čehož 89% jsou státní dluhopisy. Byť se jedná o tradičně bezpečné investiční aktivum, připomínám, že pokles cen dluhopisů stál loni křeslo premiérku Velké Británie a způsobil pád SVB. Na druhou stranu se blíží doba, kdy budou po dlouhé době tyto dluhopisy patrně velmi zajímavým investičním aktivem.
Se státními dluhopisy obchodují výlučně stavební spořitelny. U stavebního spoření podle ministra Stanjury téměř jistě vymizí státní příspěvek. Bude tedy patrně efektivnější si místo spoření nakupovat státní dluhopisy napřímo.
Tržby v maloobchodě se v ČR meziročně propadly v lednu o 7,7%.
