Když se člověk nudí, tak dokáže napáchat nejednu nepravost. To je všeobecně známý fakt, o kterém netřeba polemizovat. Dneska jsem si trošku té dovolenkově příjemné nudy užíval i já - a věnoval jsem hodinku svého života brouzdání po této stránce veden snahou objevit nějaký zajímavý příspěvek, který by přiměl k aktivitě moje šedé buňky mozkové...
A jak si tak pročítám všechny ty více či méně povedené nadpisy článků - nemohl jsem si nevšimnout toho obrovského množství amatérské literární produkce, které je zasvěceno tématu boje proti nebezpečnému islámu/muslimům/multikulti. Tak proč ne, každý se potřebuje nějak odreagovat od každodenního stresu - a takový pěkný hate článeček může fungovat jako výborný ventil. Přesto mi ovšem přijde, že to dotyční čeští bojovníci za evropskou kulturu trošku přehánějí. Lépe řečeno - v České kotlině mi to přijde poněkud nelogické.
Podobné k smrti vážné a rozhořčené pisatele bych zcela chápal, pokud by žili v činžáku někde v Londýně, Marseille či Mnichově jako jediná evropská partaj mezi dvaceti severoafrickými rodinkami o šesti a více členech, zdmi jejich bytů by deset hodin denně otřásaly vibrace způsobené pouštěním tuniských lidovek a jejich 13-leté dcery by při cestě do školy musely čelit debilním narážkám nadržených pubertálních Mohammadů (“Hey Puppe, guck mal rüber, ich hab hier n Monster in meiner Hose!"). Pak by to dávalo jistý smysl a dalo by se to brát jako snaha upozornit na aktuální a hlavně reálný společenský problém.
Co s tím ale u nás? Upřímně řečeno, nežiji ve zlaté kleci nějakého satelitního městečka "pouze pro úspěšné", jehož obyvatelé mají s ostatní společností skoro nulovou sociální vazbu. Naopak - jako řadový obyvatel pražského Jižního města mám myslím celkem dobrou možnost pohybovat se v prostředí, ve kterém by se všechny ty nekalé islámské živly mohly teoreticky pohybovat. Leč islámských živlů zlotřilých i hodných je tak nějak akutní nedostatek, pokud budu vycházet ze svého okolí.
Ať se dívám, jak se dívám, tak jediného zástupce islámské civilizace jsem zde zažil na konci osmdesátých let, kdy u sousedky bydlel syrský student. A to je tak všechno. Lidi muslimského vyznání tak potkávám pouze v profesním životě, jelikož jednou z mých povinností je i komunikace se členy zahraničních zastupitelských úřadů v Praze. Ne, že by mě někteří z těchto "islámských" diplomatů nedokázali někdy naštvat, ale tohle moje naštvání nikdy nesouviselo s tím, že dotyčný attaché je muslim, který by se na mě díval jako na ateistické zvíře hodné porážky. Vždycky to souviselo s jiným rysem některých zástupců tohoto civilizačního okruhu, a to je jistá povýšenost při jednání s ostatními lidmi, kteří nestojí na stejném stupni jejich společenského žebříčku (pokud to srovnám např. s žoviálností anglosaských diplomatů či osvěžující věcností diplomatů německy mluvících zemí...). V některých případech mi tahle jejich vlastnost lezla hodně na nervy, v jiných případech byla spíše důvodem ke shovívamému pousmání.
Když to shrnu - za posledních pár let jsem potkal více muslimů, než lecjaký zdejší rozhořčený obránce tradičních hodnot křesťanského Česka uvidí za celý svůj život. Rozčarování sem tam bylo, leč nikdy jsem neměl důvodu, abych po návratu ze schůzky s panem Mohammadem/Saitem/Ertugrulem... sedl k počítači a začal tvořit článek o brzké zkáze naší země. Dost dobře tedy nechápu, proč tak někteří činí, aniž by měli jakoukoliv osobní zkušenost. Že by tím chtěli pouze poukázat na neblahý možný budoucí trend, před kterým mají obavy? Pokud ano, tak je to dle mého názoru poněkud přehnané. Naši zemi či celý středoevropský region v budoucnu čeká nejedna těžká zkouška, ale invaze muslimských nájezdníků se zeleným praporem islámu v ruce a dýkou v zubech to asi zrovna nebude. Spíše bude daleko napínavější sledovat, z čeho si budeme za třicet let platit důchody či novou korunku u zubaře...
