Cestování se zbraněmi - trochu přemýšlení před cestou nezaškodí

Během necelých sedmi let mého působení na Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Policejního prezidia ČR jsem odpovídal na celkem velké množství dotazů, se kterými se na nás obraceli tazatelé tuzemští i zahraniční.

Zejména v letních měsících se dotazy často týkaly problematiky cestování se zbraněmi (tj. předměty, které jsou jako zbraně definovány v zákoně č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů, jako zbraně kategorie A - D) či cestování s předměty, které jsou sice širokou veřejností za zbraně či nebezpečné předměty běžně považovány, ovšem dle výše uvedené právní úpravy jako zbraně klasifikovány nejsou (např. různé bodné či sečné zbraně, obranné spreje, kontaktní paralyzéry apod.).

Musím říct, že mě podobné dotazy vždycky potěšily. Díky nim jsem měl možnost blíže se seznámit s různými a leckdy i dosti propletenými situacemi, se kterými se normální lidé v běžném životě setkávají. Sloužily mi jako konkrétní podněty, na základě kterých jsem potom mohl vymýšlet co nejlepší obecně použitelná řešení, která jsem následně často využíval během vlastní "preventivní práce" s veřejností.

Při této práci jsem si s lehkým smutkem musel bohužel přiznat, že čeští občané jsou sice určitě velmi zvídaví tvorové, ovšem některé životní situace stále jistým způsobem podceňují. Či snad lépe vyjádřeno - neuvědomují si, že co je dovoleno u nás, nemusí být automaticky dovoleno jinde. Z podobných lehce pochopitelných opomenutí mohou potom vzniknout celkem těžce stravitelné následky, které leckdy např. mohou skončit až záznamem v našem rejstříku trestů, kam informace o odsouzení v rámci EU mohou doputovat díky evropskému informačnímu systému rejstříku trestů. Kvůli maličkosti. Kvůli nepozornosti.

Problémy způsobují samozřejmě i klasické střelné zbraně, ale spíše jde předměty, které u nás jako zbraně ve smyslu našeho zákona o zbraních klasifikovány nejsou. Týká se to např. celkem populárních teleskopických obušků, boxerů, paralyzérů, frajerských vystřelovacích nožů či motýlků. Nejeden český turista si nějaký podobný předmět zabalí do kufru či batohu a hurá do ciziny (proč vlastně? pro pocit vlastní ochrany?) . Vždyť přeci o co jde - u nás si to může koupit každý. Můžu všechny čtenáře či čtenářky upozornit, že jde o hodně. Jakmile vás s něčím podobným přistihnou na dálnici u Mnichova, tak budete mít určitě co vysvětlovat. Nejen německý zákon o zbraních (Waffengesetz), ale v zásadě např. i právní úpravy ostatních německy mluvících států totiž operují s kategorií tzv. zakázaných předmětů (verbotene Gegenstände), mezi které podobné předměty patří. A jak vyplývá z označení kategorie - jedná se opravdu o předměty zakázané, pro které dotyčná právní úprava stanoví zvláštní restriktivní režim zacházení, pokud jejich držení nezakazuje zcela bez výjimky.

Pokud se tedy chystáte vyrazit na dva týdny do krásné vesničky v Alpách, nechte podobné věci radši doma. Vaše bezpečnost tím dle mého názoru zrovna moc neutrpí a vaše peněženka nebude lehčí o těch pár set euro či švýcarských franků pokuty. A vězte, že podobný prohřešek s německým či švýcarským policistou fakt neukecáte do ztracena...