jede, jede mašinka..

Lidé jsou různí. Co se důvodu k radosti týče. Jsou lidé nároční. Jsou lidé skromní. Někdo potřebuje ke své dobré náladě vždy něco hmatatelného, i kdyby to měly být jenom mandle v čokoládě. A někomu stačí k pocitu naprostého duševního štěstí i pouhá zpráva o chystaném průjezdu amerických vojenských vozítek.

Jsem z toho takový lehce zmatený. Je mi celkem jedno, jestli se přes nás bude přesouvat nějaká cizí vojenská kolona, samozřejmě za předpokladu, že výsledkem přesunu různých mnohotunových vozidel nebudou poničené silnice a přejeté vesnické kočky či jiná zvířátka.

Na můj život nebude mít žádný vliv skutečnost, že se nám přes republiku prožene nějaký hodný pihovatý hoch z Texasu ve svém Strykeru, co si dá v Praze zastávku na smažák. Můžu jenom doufat, že dotyčný podpoří ekonomiku nějakou tou menší útratou v obchodě se suvenýry a upřímně mu budu přát, aby ho na Václaváku někdo neobral o peněženku či vojenské doklady.

Z tohoto důvodu tak nějak nechápu to neuvěřitelné nadšení, které u někoho tato předběžná zpráva vyvolala. Jako kdyby se dotyční měli konečně dočkat definitivního vysvobození spočívajícího v tom, že přijedou vznešení rytíři, kteří všechny ty slušné a správně uvažující občany zachrání před podlými a hnusnými nepřáteli...před všemi těmi zemskými škůdci a agenty pekelné východní mocnosti. Že by se těšili na to, jak se snad konečně dočkají demonstrace síly..tedy demonstrace té správné a hodné síly? Nevím..z některých na můj vkus přehnaně aktivistických příspěvků jsem ale získal dojem, že připravovaná událost v někom vzbuzuje takové sladké a nadměrným očekáváním naplněné vzrušení, které by snad nedocílila ani Angelina Jolie oděná v rouše Evině.