Čím dál častěji mám takový pocit, že se v českém národě množí jako houby po dešti uvědomělí hrdinové, kteří jsou ideologicky a mravně pevní a kteří s odvahou sobě vlastní neváhají na internetu zaujmout nějakou tu hrdinnou pózu vůči nebezpečnému padouchovi či skupině padouchů.
Jsou zde nebojácní jedinci, kteří si to po netu v klidu dokážou rozdat s Putinem, Islámským státem či Norským královstvím..případně s nějakým tím cizorodým prvkem, který ohrožuje jejich tradice po předcích.
Ostatní lidé žijí ty svoje nudné a zbabělé švejkovské životy..ale tito hrdinové ne...sednou za klávesnici a svádějí celé hodiny tuhé boje u monitoru se zástupci temných mocností a jejich bezpáteřními pomocníky. Nejednou přitom neváhají veřejně deklarovat svoji statečnost a oddanost věci, kdy své články vylepšují bojovnými hesly ve stylu " raději zemřít, než být otrok"..
Ve spoustě případů si ovšem tito hrdinové dnešní doby připadají nedocenění. Štve je spousta věcí: že o nich ten jejich úhlavní nepřítel vůbec ani neví, že je někdo sem tam upozorní na logické nesrovnalosti v jejich názorech..že je manželka uprostřed rozepsaného super bojovného článku pošle do Lidlu pro mrkev...
Mají před sebou zkrátka spoustu překážek, moji hrdinové z týlu...doufám ale, že se i přesto nevzdají...mám je rád, jelikož jsou pro mě dokonalým ztělesněním všech těch věčně naštvaných a více či méně nahnědlých jedinců, kterými Remarque vyšperkoval svoje díla.
