Belgie je národnostně rozpolcenou zemí, bez vlastního národního určení. Nebýt belgického krále, žádná Belgie už by dávno neexistovala. Tato roztříštěnost je však velmi zajímavá, pokud se s ní setkáte na vlastní kůži.
Ze zeměpisu jsem si pamatoval, že na severu žijí Vlámové mluvící vlámsky a na jihu pak Valoni mluvící francouzsky. Osobní zkušenost je však ještě barvitější. Většina Belgičanů ovládá kromě těchto dvou jazyků ještě němčinu, která je také úředním jazykem a dále pak angličtinu. Z toho je zřejmé, že v Belgii se zkrátka domluvíte.
Belgičané mezi těmito jazyky přepínají s naprostou lehkostí a samozřejmostí, až se člověk zastydí, jak málo cizích jazyků zná. Když se pak dostanete do společnosti lidí, která se dobře baví, nemáte téměř žádnou šanci poznat, kdo je Belgičan. A to je právě ono, ani sami Belgičané si nejsou příliš jisti tím, co to znamená být Belgičan.
Belgičané převzali od okolních národů téměř vše, včetně jazyků (vlámština je pouze jakýsi dialekt Nizozemštiny). Těžko se pak říká, kdo je Belgičan nebo co je belgické. Tato roztříštěnost má pro ně i své výhody, protože Belgičan se zkrátka nikde neztratí. Člověku také začne být jasné, proč byl Brusel zvolen jako hlavní město EU.
Přesto všechno se o něčem dá říci, že je to typicky Belgické. Jsou to hranolky = belgický vynález, který se prodává v občerstveních s názvem Frituur. Belgičané je jedí téměř ke všemu a s různorodými omáčkami. Otázkou zůstává, jestli hranolky budou stačit k udržení tohoto národa pohromadě.
Ať už to s Belgičany dopadne jak chce, jisté je, že Belgie je zajímavé místo. Je zde několik historických měst, která tepou životem. Jako jsou například Brugy, Gent nebo Antverpy. Potkáte zde lidi, kteří jsou vám ochotni pomoci a poradit. Panuje zde převážně uvolněná atmosféra, kterou doplňují mladí umělci a performance.
