Zrušení superhrubé mzdy přináší emoce

Zrušení superhrubé mzdy anoncuje kde která politická strana nebo hnutí. Všichni chápou, že o to lidé/voliči stojí. A blíží se volby.

Superhrubá mzda byla zavedena v roce 2008, aby stát získal prostředky pro fungování v době krize. Jedná se o faktické navýšení odvodů zaměstnavatelům a daní zaměstnancům. Měla být dočasným opatřením s jejím zrušením v roce 2012. Nedošlo k tomu, protože se vynesla karta nepřijatelného snížení příjmů státu. Naposledy Ministerstvo financí navrhlo její zrušení v roce 2018.

Nejsem ekonom, takže si dovolím poněkud zjednodušující pohled.

Je obecné pravidlo, že pravicová vláda snižuje daně a nechává lidi utrácet, kdy levicová dělá opak. Jsou to zcela protichůdné tendence vycházející z otázky, jak paternalistický má být stát. Nechat lidem volbu, volnost a zároveň odpovědnost (pravice), nebo je omezit a co nejvíce o ně pečovat (levice).

Z velkého nadhledu je to pak i tom, zda ekonomiku „pohánět“ především  vnitřní spotřebou nebo spíše exportem.

Doba nám začíná ukazovat, že naše silně proexportní zemička může mít s tímto zaměřením potíže. Je tedy logické začít točit ekonomickým kormidlem na posilování koupěschopnosti obyvatelstva a firem. A tak je zrušení superhrubé mzdy logickým krokem.

Celkem mě pobavilo, že ne tak pro některé ekonomy, např. pana Rusnoka. Je to o vidění světa. Co nejvíce odvést státu, aby se pak postaral o občana, je pro některé lidi definicí dobra. A fakt, že stát je obvykle tím nejhorší a nejméně kvalitním hospodářem, k tomu tak nějak nepatří.

Pane Rusnoku, nechte raději lidem těch 70-90 miliard, které stát vybírá cestou superhrubé mzdy. Oni to tady u nás utratí a budou spokojenější. Možná se i zvýší počet těch, co za svůj život ponesou více odpovědnosti.