Žijeme v době Naivního kapitalismu nebo v Druhé době Temna ??!!??

Upozorňuji, že následující článek není v žádném případě obhajobou totalitních let, v žádném případě neobhajuji KSČ ani nepropaguji KSČM. Neuznávám jen poplatné řeči, že všechno, co bylo dřív, bylo špatně a za všechen dnešní humus může výhradně 50 let komunismu. Už máme 20 let svobodných vlád a ty nám to zas až tak daleko také nedotáhly, že...?!

Tak jsme si s našimi kamarády užívali  siestu u buřtování a zabývali se nesmrtelností chrousta a uprostřed chytání lelků jsme narazili na zajímavé téma. Jakpak asi budou za 200 či 300 let naši následovníci oficielně nazývat dnešní dobu v zemi České?

Téma nás postupně vtáhlo, a rozvinula se vášnivá, vážná, byť naprosto amatérská diskuse lidí různého vzdělání, vyznání i povolání. Nejprve  nás napadaly hlouposti, jako doba UMĚLOHMOTNÁ, doba ARCHITEKTONICKÝCH ZRŮDNOSTÍ. Vážněji pak doba  EKOLOGICKÉHO MORU či doba PARALYZACE ZEMĚDĚLSTVÍ.

Opravdu zajímavě ale zněl terminus technikus : DOBA NAIVNÍHO KAPITALISMU. V knihách dějepisu by zněl stejně učeně, jako v knihách politologie.

Zdůvodnění: Už i v této době téměř všichni víme, že naše tehdejší představa o 100% rajském životě za šedými zavřenými hranicemi ve světě kapitalistických států byla značně zkreslená. Těm šťastnějším, kteří se na západ tehdy podívali, tam připadala i ta tráva zelenější! Záviděli jsme „zápaďákům“ úplně všechno, dokonce i to, co naopak oni záviděli nám (moc toho nebylo, ale něco přece, vycházím z tehdejších diskusí s mým strejdou z Holandska). Chtěli jsme být jako oni úplně ve všem, ale zajímali jsme se jen o povrch.Hloubku, dopady či celou provázanost veškerých souvislých vazeb jsme později totálně nezvládli.

Naši Sametovou revoluci jsme  provedli v jednom směru stejně, jako jsme se učívali o VŘSR -  podle zákonu Negace negace. Lezlo nám tu za ty roky krkem snad vše, takže bez rozmýšlení, befelem: co bylo doteď bílé bude černé a naopak. Ač trochu pochopitelné, bylo to naivní a chybné.

• Záviděli jsme „kapitalistům“ nádhernou volnost pohybu, možnost odjet téměř kdy chci a kam chci. A záviděli jsme právem. Také to bylo jedno z prvních, co jsme si po revoluci vydobyli. Sladkou svobodu pohybu! Takže teď i my můžeme cestovat dosytosti. Ona „naivita“ je tu skrytá v nám tehdy neviděném problému. Podstatné maličkosti, že na to totiž musíme mít. Právě životní úroveň  bylo třeba zajistit lidem se stejnou či daleko vyšší  důležitostí. Jinak, nepatříme-li zrovna k odvážným dobrodruhům nebo lidem bez závazku, sedíme dál za pecí a strouháme si tak akorát jablka, protože bez peněz rodinu zkrátka nevyvezeš, i když ti to úřady tisíckrát povolí.
• Povinnost pracovat a právo na práci (ten trapný moloch komunistické buzerace, který nám právě – budu-li hovořit za svého strýce a jeho přátelé – západ záviděl, což jsme tehdy absolutně nemohli pochopit!). Ano, byla to šikana, jenže byli lidi  bohatší a chudší,  ale pod most nikdo nemusel...
• Usurpátorské rozhodování a nahánění, kdy člověk musel k lékaři na pravidelnou prohlídku, tetanusku, na gyndu, k zubaři, rtg plic. Brali jsme to jako šikanu. Dnes by za to byli mnozí vděční.
• Záviděli jsme svobodu projevu a nenáviděli strach před všemocnou VB (dnešní policie). Dnešní absolutní demokracie ale také není to pravé ořechové. Zapomněli jsme ji totiž vymezit hranice, takže odpovídá anarchií. Pak je policista, který postřelí prchajícího nezpochybnitelného gaunera prošetřován víc než gauner sám! Učitel se bojí zakřičet na lajdáckého žáka, aby si ho ten třeba nenatočil, nezahrál etudu o obrovské psychické újmě a kantora profesně neodrovnal. Okřiknout nezdárnou mládež je také nemožné a raději to nikdo, včetně policie, nezkouší. Tedy se raději přehlíží, snižují laťky a leccos nevidí, lumpové jsou na koni, ve školách kvete lajdáctví a  děti přestávají znát smysl pro zodpovědnost a považují za trapné pořekadlo, že bez práce nejsou koláče.

Spousta věcí (NEŘÍKÁM VŠECHNO !!!) se totiž neměla striktně negovat, ale upravit nebo i nechat anebo novelizovat. Vždyť zaúkolovat pomazané chytré hlavy expertů, kteří by promysleli co a jak (?!), mohli už dávno za těch více než 20 let veškeré střídající se  vlády - pravé i levé!

Pro ty, co špatně pochopili – Díky Bohu za Sametovou revoluci, změnu režimu, konec pronásledování, konec nesvobody,.... To další se ale povedlo tak 50 na 50.

DRUHÁ DOBA TEMNA – byl  návrh dalšího označení a vzhledem k historii také dobře znějící, samozřejmě s odstupem 400 let. Nejsem historik a nebudu pobělohorskou dobu rozebírat tak, jak by si zasloužila v odborných článcích. Jen pro momentální potřebu několik útržků

První Doba Temna – Druhá doba temna :

• „Do českých zemí proudila cizí šlechta“ - Zatím to ještě šlechta není, přesto přistěhovalci, zvláště asijští, bohatnou čím dál více, takže se možná brzy dočkáme. V nebutikovém textilním krámě i mnohde jinde na češtinu téměř nenarazíš, přibývající směsice asiatů, Slováků, Poláků, Ukrajinců atd. tu možná jednou udělá z nás Čechů menšinu. A ani naše vláda není ryze z Čechů.
• „Absolutismus“ – Podívejme se na různé petice a protesty a návrhy lidí-občanů-voličů, které zůstaly zcela bez povšimnutí a ti nahoře rozhodli, jak bylo předem dáno. (Petice proti dálnici přes Český ráj, petice na hlasování o podpisu Lisabonské smlouvy,...). Vše absolutisticky bez zájmu přehlédnuto jak družstevní lány. (Řeči o svobodné volbě voliče jsou zavádějící.)
• „Odliv inteligence do zahraničí“  - Děti, hlavně ty chytré a studované,  připravujeme především na to, aby mohly jednou pracovat v zahraničí. Ne sice už kvůli útlaku, ale kvůli vidině peněz. Výsledkem je ale tentýž odliv inteligence.
• „Zrovnoprávnění, ale faktické nadřazení německého jazyka nad českým“ – Tak dnes je to  Angličtina:  nemáme ředitele, ale directory,  náměstky, ale managment, děti nejsou bezva, ale cool, nemáme přehled, ale jsme in. Przníme si jazyk a tváříme se,  že jsme světoví!
• „Poněmčování jmén na důkaz nadřazenosti“  - náš ČESKÝ bývalý premiér má doma malého Nicolase, umělec má Charlott a naše děti si hrají s echt Čechy do x-tého kolena, ale jsou to Lucas nebo Anne.

Už nebudu unavovat, zase je můj článek delší než jsem chtěla. Tak na závěr  jen zbožné přání – snad k nám tentokrát příjde doba Národního obrození podstatně dříve než za nějakých 160 let!!