Karel Kryl, stále platný odkaz

12.dubna jsme bez povšimnutí přešli výročí narození básníka s kytarou, novodobého písničkáře, hlásiče pravdy a rebela -  Karla Kryla.

Kryl, žijící v emigraci,  k nám v dobách totality hovořil svým klidným, trochu melancholickým,  vyrovnaným hlasem, jak z komunisty pečlivě rušeného rádia Svobodná Evropa, tak Hlasu Ameriky. Ale i přes pískání rušiček jsme jeho písně, názory  a filozofické úvahy hltali, uznávali, dobře cítili, jak nám hovoří z duše. Bez servítků si bral na paškál dobou přinášená zla, o nichž se v té době nahlas hovořit nesmělo. Tvrdě kritizoval  od obsazení ČSSR armádami spojeneckých vojsk až po  totalitní praktiky každodenního života v nesvobodném Československu („Těžkoslovensku“, jak zpívá v jedné písni).

Pak přišla vytoužená Sametová revoluce a Karel Kryl k nám mohl znovu svobodně jezdit, mohli jsme si beze strachu a bez zákazů zazpívat jeho písně, které znal snad každý.

Ovšem nebyl by to Kryl, kdyby z oné polistopadové euforie brzy nevystřízlivěl a jako jeden z prvních si nestrhnul novou garniturou všem občanům poctivě nasazené zkreslující brýle. Karel záhy pochopil, že naše zem nenastoupila správnou cestu. Znovu velice citlivě vycítil faleš a mocenské snahy pánů Havlů a spol. a znovu hrábnul do strun, aby opět otevřel národu oči.

http://www.youtube.com/watch?v=ZB_sozXCaY8&feature=related

Nevím, jestli je to všechno náhoda.

Pravdou je, že on i jeho poslední písně, v nichž kritizuje (bez stejných servítků jako dřív komunisty) polistopadovou dobu a její aktéry jsou zametány v zapomnění se snad ještě větší pečlivostí než za totality.

Pravdou také je, že pokud by ještě žil, je velká pravděpodobnost, že by pokračoval ve svém díle a nebyl by ani pro současnou vládu zlodějů, úplatkářů, šmejčkařů, udavačů a zlořádů vůbec pohodlný.

http://www.youtube.com/watch?v=IfOPCcLBF_8&feature=list_related&playnext=1&list=AVGxdCwVVULXd15CJqaQNv5XyB1vjioTHx

Pravdou je i to, že když zemřel, nestálo jeho bývalému disidentskému kamarádovi  - v té době ale už veleváženému předůležitému panu prezidentovi – Havlovi –  za to, přijít se s ním naposledy rozloučit. (Koneckonců, pokud se nepletu, na pohřbu nebyl z politiků snad nikdo.)

A pravda také je, že Kryl zemřel zcela nečekaně,  v 50-ti letech a úplnou náhodou dva dny po návštěvě Prahy. Podobností s nikdy nepotvrzenou domněnkou o přinejmenším divně rychlé smrti jednoho našeho echttotalitního státníka těsně po návštěvě Moskvy se prostě nelze ubránit.

Vzpomínejme na Karla Kryla. Nenechme si vzít jeho názory ani písně. Hledejme v nich pravdu, východisko. Karlovi na stržení těch násilím naražených brýlí stačilo pár měsíců. Strhněme si je alespoň dnes už i my ostatní.

http://www.youtube.com/watch?v=h2vNoOJk_1Q&feature=related