Je špatné chtít být sebevědomým a suverénním státem?

Nejspíš se tímto článkem odsoudím do kategorie blogerů, kteří mají zůstávat těmi ignorovanými, nečtenými a neúspěšnými, protože píší něco, co neodpovídá všeobecně propagovanému názoru. Možná budu elegantně smetena z cesty. Buďte spokojeni – bude mi to líto! Přesto ale nemohu jinak, než vyřknout následující.

O malých stranách bez mamutích sponzorů se téměř nemluví a díky jejich minimálním finančním možnostem je jejich prosazení velice těžkým úkolem. Pokud se ale v médiích sem tam objeví někdo takový, jako nedávno např. předseda Koruny České a my ho dokážeme bez předpojatosti pozorně sledovat, nezbývá než uznat, že představitel takové, pro mnohé opovrhované a zesměšňované strany, má vystupování slušnější a věcnější a své myšlenky srovnány lépe, než mnohý z vrcholových politiků. Také si získal uznání více než 70% diváků.

V neděli se konala konference strany Suverenita. Ani o téhle straně se nijak nemluví. Poměrně zázrakem se ČT 24 pochlapila a v přímém přenosu odvysílala projev jejího lídra, Jany Bobošíkové. Přátelé, tak to byl tedy nářez!!!  (celé vystoupení na stránkách čt24, viz adresa na konci článku).

To bylo tak tvrdé, tak krutě pravdivé a tak jiné, jakoby by třeba v roce 1980 pustili ve vysílání ke slovu Václava Havla! Trošku se mi chce paní Bobošíkovou či Suverenitu označit jako novodobý disident! Sice u nás už naštěstí není  totalita, nicméně do ráje na zemi tu máme skutečně hodně hodně daleko a šéfka Suverenity si servítky tedy nebrala.

Pokud jste před revolucí také patřili k odpůrcům režimu, kteří přes zákazy hltali tvrdou pravdu z  komunisty pečlivě rušeného vysílání Svobodné Evropy či Hlasu Ameriky - tu pravdu, kterou  každý znal, ale téměř nikdo se ji neodvážil vyřknout nahlas, tu pravdu, proti které rudá garda bojovala jak mohla, označovala ji za špinavé laciné propagandistické řeči, hodné nehlubšího odsouzení, potírala ji, špinila, snažila se ji umlčet a trestala za ni – pokud jste patřili k takovým nebojácným „dobrodruhům“, z nichž se nakonec stala obrovská lavina, která vyústila v Sametovou revoluci, pak se pečlivě usaďte a poslouchejte: „Vážení posluchači, posloucháte Hlas Ameriky z Washingtonu. Přejeme vám příjemný a pokud možno nerušený poslech.... “ :

„Začalo to nadějně“, začíná projev mírumilovně, ve vzpomínce na časy čerstvě porevoluční. Ovšem dál už o mírumilovnosti nemůže být řeč. Tedy se dozvídáme jednu těžkou pravdu za druhou a většinou se neposlouchají  hezky:

Jak námi tak oslavovaná a upřednostňovaná svoboda je bez peněz jen pouhou iluzí. Že jako jedno z prvních porevolučních chybných gest byla likvidace zbrojního průmyslu, což sice mohlo vypadat nesmírně ctnostně, ale po zbrojním průmyslu okamžitě skočili naši dnešní partneři z EU a dnes tedy můžeme jen s otevřenými ústy hledět na Italy, jak čile, morálka nemorálka, dodávají zbraně dokonce do Iránu a vůbec jim to proti srsti není. Jak jako lavina pokračuje likvidace průmyslů dalších.

Jak namísto mety tvrdé práce jsme si jako východisko z našich problémů určili za cíl vstup do EU, a to za jakoukoli cenu, takže jsme se tam s velkou pompou octli, ovšem nikoli jako partneři, s nimiž se rovnocenně spolupracuje, ale jako prosebníci, kterým se kladou podmínky!  Že omílaný argument, o malém státu není vzhledem k jiným, stejně malým a přesto výrazně lépe prosperujícím zemím ani omluva, ani důvod.

Jak jsme zlikvidovali solidně rozvinuté zemědělství a  jednostranně jsme se orientovali na automobilový průmysl, a to převážně Německý, který díky takové fatální chybě nyní stahuje do ekonomických pekel celou naši republiku. Jak pomoc Německa a ostatních členů eurozóny Řecku není ani tak milosrdná, jako je především zjištná, protože právě německé banky jsou do řeckých problémů sami zaangažovány. Na tuto pomoc a záchranu bohužel doplatíme i my.

Ošklivě se poslouchá i pravda o tom, že každý stát - partnerství nepartnerství -  dbá především na své vlastní blaho a svoje výhody. Je to logické a snad i správné. Tedy strašení tím, že bychom mohli zůstat v Evropě sami je hloupé a zcela liché. My totiž JSME SAMI, tak jako všichni a nejen v Evropě! Musíme mít tedy zodpovědnost především sami k sobě a s tímto vědomím se chovat. Rozebírají se skutečně mnohá témata, včetně jejich řešení, s jednoduchostí, téměř všechna bez servítků, bez klapek na očích: Je třeba zvýšit úroveň školství, tvrdě postihovat obecně platné normy ať je pachatelem kdokoli, přidělovat sociální dávky ne těm, kteří si z počtu svých dětí udělali zdroj obživy, ale skutečně těm potřebným, chránit naše trhy a výrobce před asijským zbožím, prosazovat jednoduché pravidlo za zločin trest, podporovat zemědělství či rozdělovat státní zakázky především domácím firmám.

Komunisté nahlas vykřikovali jakou zlobou a špinavostí je Charta 77. Do krve se za tento názor bili i přesto, že ji většina z nich vlastně vůbec nečetla. Jen pokorně věřila svým vůdcům. Než začnete tento článek stejně slepě kritizovat, přečtěte si ho prosím opravdu celý a pozorně, případně vyslechněte bez zaujatosti a předpojatosti  viz www níže. Třeba paní Bobošíkovou nemějte rádi, ale je opravdu tak špatné chtít být sebevědomým a suverénním státem?

http://www.ct24.cz/domaci/88702-bobosikova-chovejme-se-nezavisle-na-evropske-unii/