Seznamka

Jedna má kamarádka a bývalá spolužačka je „stylu babička“. Známe se ze studia na vysoké škole - vzhledem k dálkovému studiu jsme byli věkově dosti heterogenní ročník a takto ji označil manžel jedné naší společné  kamarádky- spolužačky. Občas se vídáme, abychom probraly život, práci, studium (ona ještě neskončila) a samozřejmě taky muže.

Na jedné schůzce mi překvapivě začala vyprávět, jak surfuje na internetu po seznamce – to jsem teda začala zírat. Ona – paní ve věku možná kolem padesáti let, ale možná taky míň či víc (nikdy mi nechtěla svůj věk prozradit) hledá partnera na internetu a ještě kolem věku 45 let. V zírání jsem pokračovala ve chvíli, kdy mi najednou tajuplným hlasem pomalu řekla: „Olinko, já jsem tam našla i jednoho pro tebe.“ Byla to směs dojetí (že na mě tak myslí), překvapení (ona mi hledá chlapa?!) a zároveň zvědavosti (jaký asi bude?) – to jsem se dozvěděla vzápětí. Jana sáhla do kabelky a pomalu vyndavala papíry velikosti A4. Než mi je dala do ruky, stihla mi ještě říct, že je to pán z Opavy. „Proč, když já jsem z Prahy?“ tanulo mi na mysli, ale to už se jala vše vysvětlovat: on rád cestuje, tak by to nemuselo vadit, jeho koníčkem jsou outdoorové aktivity, takže bychom si mohli rozumět. Jako bonus mi dokonce vytiskla jeho fotku – tiskla, ale z velkého formátu, který se na papír A4 nevešel, takže jsem z pána viděla jen pravou horní čtvrtinu jeho obličeje. Z té obličejové výseče bylo poznat, že nemá moc vlasů, nosí brýle a patně má velký nos (celý nebyl vidět). Další, co jsem se z té fotografie dozvěděla, bylo její stáří – Jana ten inzerát vytiskla už před půl rokem, od té doby jsme se už minimálně čtyřikrát viděly. Navíc bylo tomu outdoorovému nadšenci jedenačtyřicet. To mě taky celkem pobavilo – tak pro sebe hledá „babička“ chlapíky jen o čtyři roky starší než pro mne, chi. Je mi necelých třicet, nemám přesnou představu, jak starý by ten člověk, s níž bych chtěla mít rodinu a strávit zbytek života, měl být, ale přeci jen by mě nenapadlo hledat nad hranicí 41 let, ale co…

Za pár dní mi dal kolega zajímavou zpětnou vazbu. Bylo třeba něco dodělat, on musel na školní besídku svých dětí, a protože jsme skoro sousedi, dohodli jsme se, že to večer dotáhneme u mě doma (u něj doma by nás asi děti nenechaly).

Přišel kolem deváté, když je uspal a už na schodech mě pobavil.  „No jo, tady vlastně nejsme v práci, takže bysme klidně mohli začít harašit“, začal rozvíjet myšlenku a zkoumavě se na mě díval. Byla jsem unavená, měla v plánu na večer splnění ještě jiných restů, a tak jsem dokončení našich odpoledních návrhů chtěla mít rychle hotové, s tím záměrem ze mě vypadlo: „No, tak hlavně, ať to máme rychle za sebou, už jsem docela unavená.“ Jak to mohlo vyznít a že to kolega evidentně pochopil po svém, mi došlo, ještě než jsem to celé dořekla. Chtěla-li jsem to mít skutečně rychle sfouklé, bylo třeba ho poměrně rychle zpacifikovat. První, na co mi doma padly oči, byl čaj, který jsem si akorát udělala. „Dáš si čaj? Mám tu akorát zalitý ájurdvédský menstruační, uvařila si ho hned do dvou hrnků těsně předtím, než přišel. Je se zázvorem, mohl by Ti chutnat.“ A taky tě zklidní, říkala jsem si už jen pro sebe, zatímco kolega fascinovaně zíral (něco takového asi v životě ještě nepil), přikývl a zeptal se, jestli mu tím snad chci něco naznačit. Usmála jsem se a dala mu ten větší hrnek.

Byl fascinován klidem a uklizeností mého bytu, prohlásil ještě pár poznámek na téma únavy z manželství a hlavně rodičovství (na což měl jako trojnásobný otec koneckonců právo) a zeptal se mě, jaký to je žít singl život. Tady mě dostal. Je vnímavý a tak se vzápětí začal omlouvat: „Sorry, jsem blb, to jsem přehnal, promiň.“ Teď už jsem mu s klidem mohla říct, že jsem si singl život dobrovolně nevybrala, že kdyby na trhu bylo něco lepšího než narcisové, sobci, kariéristi a samolibá hovada, pravděpodobně bych sama nebyla, že bych taky chtěla mít děti, rodinu, ale kde vzít a nekrást?! Kupodivu ani neprotestoval a nehádal se se mnou. „Náhodou“, řekl vážně, „já si myslím, že atraktivní, inteligentní ženská jako ty, která ví, co chce, má ideálně nakročeno na nějakýho chlápka přes čtyřicet, který vybudoval kariéru, je za vodou a teď si chce založit rodinu.“

A protože jeden míní a pánbůh mění, nakonec se ukázalo, že na světě jsou i jiné typy mužů, než ty výše uvedené a vše dopadlo překvapivě jinak, než mi oba předpovídali ;).